O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


RedBull káry, aneb Praha naruby

autor : Marek Soldát , vydáno : 23. 06. 2003

Když jsem se deset minut po dvanácté odebral na cestu za dobrodružstvím na nedaleký Petřín, na ulicích bylo plno. Kampak se ty davy lidí tak hrnou, ptal jsem se sám sebe. Nebylo třeba hádat dvakrát. Všichni se odebírali tím samým směrem. Bylo vidět, že reklamní kampaň v televizi byla opravdu úspěšná.

Při pohledu na frontu na lanovou dráhu jsem si pomyslel, že takhle nějak musela za minulého režimu vypadat fronta na banány. Raději jsem stále postupoval uvnitř davu, nevědíce kam vlastně jdu. Když jsem se konečně ocitl na louce pod Petřínskou rozhlednou, uviděl jsem mraveniště lidí, které obklopovalo ne moc širokou, slaměnými balíky ohraničenou, dráhu pro závodníky.

Do plánovaného startu zbývalo půl hodiny, takže jsem se vydal podívat se nahoru ke startu. Tam už byly seřazené ty nejoriginálnější dopravní prostředky, které jsem v životě viděl. Vyjma pár pojízdných rakví, dortů, sporáku, kontejneru na odpadky a dětského pískoviště se tam svým propracovaným designem vyjímaly i vozíky, u nichž při zamyšlení nad tím, co mají symbolizovat, zůstával rozum stát. Závodníci zatím seděli v nedalekém baru a vychutnávali si občerstvení před startem.

Někteří diváci se usídlili kolem trati, jiní si natáhli dečku na přilehlé stráni, ti se smyslem pro humor se usídlili v korunách stromů a modlili se, aby je nesestřelila policejní hlídka, která tam byla speciálně kvůli nim. Já jsem zůstal na vršku mezi posledními dvěmi zatáčkami, odkud jsem měl výhled na většinu tratě. Pro ty, co takové štěstí neměli byly přistaveny ještě velkoplošné obrazovky.

První vůz, který více, než cokoli jiného, připomínal pánské přirození, které se za jízdy ještě posouvalo vpřed a vzad, vzbudilo u diváků bouřlivé ohlasy. V  průběhu závodu se objevilo ještě několik podobných nápadů, které už ale vynikaly svým zpracováním daleko méně. Ani porota neohodnotila tyto výtvory vysokými známkami.

S přibývajícími minutami se začaly davy sunout dolů, zřejmě je to už moc nebavilo. Jelikož i mě bylo horko docela jsem je chápal. Postupem času jsem vedru také podlehl a tak jsem dostal úžasný nápad, že si na čtvrt hodinky odskočím do liduprázdného města do nějaké té samoobsluhy, koupit si láhev pití. K mému zděšení jsem ale tento skvělý nápad nedostal sám. Na každý obchod s potravinami v okruhu cca dvou kilometrů připadlo dobrých sto nenasycených a dehydrovaných lidí, kteří čekali dlouhé fronty na svůj vytoužený půllitr coly. Vzhledem k tomu, že velká část publika se přijela podívat na tuto akci z jiných částí, než je zrovna centrum Prahy, usoudil jsem, že bude nejlepší, když se ještě chvilku projdu do McDonalda, o kterém jsem věděl, že je ještě dobrých pět minut chůze. Když jsem se k němu na pokraji svých sil konečně dobelhal, jaké bylo mé překvapení, když se jeho dveře samy od sebe otevřely a ven se začaly sunout ty samé tváře, které kolem mě na Petříně procházeli směrem dolů.

Po osvěžujícím kelímku coly jsem se vydal zpět na závodiště. Tam bylo o něco volněji, takže jsem našel i výhodné místo k sezení. Až se budou RedBull káry konat příští rok, přijďte se na ně podívat, je to skvělá podívaná. Nezapomeňte si ale s sebou vzít dostatek pití ;-)

Autor je provozovatelem O Životě.cz.
Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006