O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


TŘI PLNÝ DNY

autor : Milan S. Exner , vydáno : 24. 05. 2004

První den se pomaloučku, polehoučku škrábal nahoru, protože se nejdřív objevila hromádka, tak trochu jako od psa, po pár minutách už připomínala krtinec, pak se ozvalo pchéééchéé a z hromádky vylítl den a kohout stíhal ve vteřině hygienu a v další kykyryký a ve středoevropským pásmu se spojily budíci-proletáři-v jedno hrozivý crrrrrrr ……..

První den

První den se pomaloučku, polehoučku škrábal nahoru, protože se nejdřív objevila hromádka, tak trochu jako od psa, po pár minutách už připomínala krtinec, pak se ozvalo pchéééchéé a z hromádky vylítl den a kohout stíhal ve vteřině hygienu a v další kykyryký a ve středoevropským pásmu se spojily budíci-proletáři-v jedno hrozivý crrrrrrr …….. . Ten můj ne. Měl ještě dvě hodiny klidu. A pak si to vynahradil – koulel očima i nosem, prskal, kejchal, řval, rval, křičel, kvičel … až se mi roztrhly víčka a vyvalily oči. Pak se ale rychle vrátily, abych mohl vstát a tak jsem teda vstal a nohy si mě vzaly na ramena a nesly do koupelny před zrcadlo ……. . Probral jsem se po deseti minutách. Ne, nekecám, vážně jsem se lekl. Když jsem vyšel na ulici, zaslechl jsem ještě zpívat ptáka. Rychle jsem zaměřoval dalekohled očí – zas po dlouhý době vidět ptáka – až se to stalo. Vytáhl jsem encyklopedii – je to … je to … , né počkejte, já to vim … hned to najdu … je to … SÝKORKA ! No teda mohla by, ale … Je to, ale nevypadá jako ta namalovaná v týhle encyklopedii. Je trochu jiná. Cože ? Že žádná není jako ta na obrázku ? Proč ? Jó, dělá se průměr, jako ve statistice. Proč ? Hm, že prej i portréty lidí jsou průměr – neexistuje nejkrásnější, a zkuste někomu říct, že je nejošklivější. Šel jsem městem a písmenka z reklam na mě mávaly – mě si přečti, … né, mě … nebuď hloupej, já, já ,já jenom já … já … JÁ … Á ….. … . Zastavil jsem se u nápisu : HOLIČ ST. VÍ + KADEŘ NIC TVÍ. Vešel jsem. A vyšel bez vlasů. Náhoda ? Jahoda ? Zkušenost ? Zlost, zkroušenost, zarmoucenost … a dost ! Slunce utrhlo tovární komín a začalo šlukovat. A jako správnej kovboj plivat. A mraky taky. Žádný saky paky. A pak draky (-ci), jak ti mraci(-ky). Zaběhl jsem do nejbližšího průjezdu – VJEZD ZAKÁZÁN – a vedle toho – SEX SHOP. Zahnaly mě sem ty kapky, abych dostal kapky ? Nebo pudy ? Z nudy ? Tak kudy ? Tudy ? Nudi – samí dudy …. Zaplatil jsem za lásku, jedinou, která zbyla (a bezpečnou, žádnej ajds apod.). A zase jsem vyrazil do ulice a potkal kominíka se zlomenou nohou. Rozdával falešný tisícovka. A připaloval cigarety letlampou. Fakt. No jo, už toho mám taky dost. Dobrou noc.

Druhej den

Vylít tak rychle, že ani nestačil udělat hromádku, tak to za něj udělalo pět psů, co tady stálo. Stoupli si do řady a zatlačili. Naráz. Byli to psi z cirkusu. Ale ani ty panelákový už neví, že si maj nejdřív udusat zem. Jako my už nevíme, že máme nejdřív zvíře pohladit a poděkovat a pak ho sníst …. my neděkujem ani zeměkouli.

Po ulici chodili zfetovaní lidi. Mladší tripem, starší Dallasem a Esmeraldou. Místo aury nosili zeď. Málokterá měla okýnečko. V kapse měli mobilní telefon. Já zašel do budky. Vytočil jsem 0609/1234567890 : Mám tě rád(a) – Mám tě rád(a) – Mám tě rád(a) … Tři slova za padesát korun. Ale člověk to potřebuje občas slyšet. Alespoň takhle. I když už neví proč. Je to, jako jít na záchod. Potřeba. Třeba … Když o tom tak přemejšlím ( jé, já přemejšlím ), tak PROČ, proboha ?! Pro Boha ? Proboha, proč pro Boha.

Vedle na lavičce seděla stará vojenská puška a mlela furt dokola :

„Absurdita válka. Myslíš si snad, že válkou vybojuješ mír ? Možná strašně vzdálenou podobu. Co zůstane po válce ?! Zbořený města, polámaný stromy, mrtví lidi … A hlad. A boháči. To je mír ? Že se nestřílí … směšná představa míru – mír je, když se nestřílí – a co zbraně, čekající na další válku.“

A děti běhaly kolem lavičky a smály se a prstem střílely po pušce – prásk, prásk…

U McDonalda jsem si dal drůbeží hamburgr, otevřel jsem noviny a četl, že ekologové zapsali do Červený knihy kuřata. Ratata. Kaťata – sundat a jít spát. Rád.

Třetí den

Jak sen. Přisedl a pohladil po vlasech. Jemně ze mě stáhl deku, polil studenou vodou a smál se, a smál se, a smál se až se za panděro popadal a lidi popadali z postelí, vůbec né veselí, museli do práce, do školy, někdo se voholí, narazit si zadek, to bolí, i pokolí, a pak o holi, lidi v širým okolí pajdaj na ulici, ruku na zadnici, míří k nemocnici …….. . Nemoc ? Né moc. Moc ne. Ne moc, ne vládu, ne daně, hr na ně, hr k hradu! Copak kradu ?! Řeči. Osm hodin ve fabrice. Pro ně. Ranní úškleb píchačky, odpolední úškleb píchačky. Úškleb, škleb, eb. Den co den. Usínání s úšklebem, vstávání s úšklebem. Obrana ? Na – alkohol, na – drogy, na – čipsy a kolu, na – televizi, tu máš, braň se !! Braň ! Zbraň ? Zapomeň ! Zapomeň, nemysli, pracuj. Huj …. chuj. Sedl jsem si u pozdního oběda a četl starý vykopávky ….. Nic novýho neseženu. V knihkupectví maj jenom Disneye, Želvy ninja, John Sinclare, Harlequin, životopisy prostitutek, politiků, vedle sebe Kapitál a Meine Kampf. Nic jinýho. A lidi se olizujou před vejlohou citrónů zalitých v čokoládě. A noviny ? Nový viny. Zprávy – s právy : a všem deštníkům se nařizuje, ať zavřou svá křídla, protože už nebude pršet, i kdyby padaly trakaře. A první prodavač deštníků se zastřelil. A první zelinář se zastřelil. A první Čech, co vylezl na Říp, pak slezl a neřekl nic, protože zjistil, že už tam někdo byl. A první manžel pomiloval manželku a zjistil, že už tam někdo byl. A blil. A blil i Černobyl. I šestiprstý děti a krávy s otevřeným břichem, všechno se to neslo půlnočním tichem, vzdych za vzdychem – tady z lásky, tady ze smrti, tady z lásky ke smrti …. Ti …..kati….. už jsou sťatý, jeden bez hlavy, druhej bez jater. A nehledej za vším ženu. Co seženu, to seženu. Dárek. Krabičku párátek – na zuby, na nehty, na jednohubky, na jednoočky, na oči, na obranu, na klíčovou dírku FAB, na zvonek … Tak, došla mi nit. Natáhnout budík, nezaspat, zejtra je zase den. Je ? …. ee. Howgh …..

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006