O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


…TO BYL DEN…

autor : Kristýna Bufková , vydáno : 07. 06. 2004

„Svět se zbláznil,“ hlásá reklamní cedule propagující jedno nejmenované pivo a očividně nenaráží jen na „superstar“ představující tuto značku (že by její oblíbená?), ale i na celou dnešní společnost. Mohla bych však také s čistým svědomím doplnit: „Svět se zbláznil a my s ním,“ jelikož se právě v jednom novinovém článku dočítám, že „za vše totiž může počasí“.

Nevěřím tomu. Někteří odborníci a psychologové sice tvrdí, že je to právě ono, co nejvíce ovlivňuje naše nálady, určuje, kdy a kam pojedeme na dovolenou a z velké míry má také vliv na náš volný čas. Stále však pochybuji o tom, že by do našeho života zasahovalo v takovém měřítku. Vzápětí mi však slova znalců potvrdí nevědomky náš pan školník…

Ostatně jako každý den vyleze ze své kukaně a nenápadně pozoruje, zda se zuji. Nezklamu ho a rukou šmátrám v batůžku. Schválně se k němu otočím čelem. To aby viděl, že o něm vím a nemusel se schovávat, měl na kontrolování lepší výhled a příliš si své oči z té kukaně nevykoukal. Přece jenom už není, přiznejme si to, žádný mladík a když tento postup provádí u každého žáka, jeho zrakové orgány jistě dostávají zabrat. Když jsem však místo bot dvou vytáhla botu jednu a navíc papuči své babičky, byla jsem v roli toho, kdo „čumí“, já. Pan školník se však k mému překvapení usměje, pohybem ruky pokyne, ať upaluji do třídy a dál už si mě nevšímá. To už totiž vchází další student a on se musí věnovat své práci, pochopitelně plně koncentrován. Abych se přiznala, jeho reakcí jsem nanejvýš vyvedena z míry a když posléze vstoupím do třídy, začnu si říkat, co se to tu děje a přemýšlím, kde se stala chyba. Jirka, nenapravitelný pesimista, oblékl zářivě žluté tričko, všichni jsou na sebe nějak milí a celá atmosféra ve třídě je poněkud zvláštní. Na toaletách to stále voní, včerejší údržba kvůli třídním schůzkám zřejmě za své ještě nevzala a ani různé okvětní lístky a kuřátka z papíru, které paní ředitelka nechala vylepit po celé škole, zatím nikdo nestrhl. Když nás učitel na zeměpis odmítne vyvolat k tabuli se slovy: „Přece nebudu zkoušet v tak pěkný den,“ napadne mě plagiát známého přísloví: „Jaro zřejmě nechodí jen po horách, ale i po lidech,“ a ačkoliv jsem si kolikrát myslívala, že někteří zástupci (nejen) učitelského sboru vůbec žádní lidé nejsou, teď teprve vidím, jak hluboce jsem se ve své domněnce mýlila. Je ale opravdu možné, aby sluneční paprsky plné optimismu prošly i přes šedivé a jindy tak neprostupné tlusté zdi naší školy? Je opravdu možné, že mají takový blahodárný vliv na naši psychiku?

Avšak úsměv (mi) na rtech nevydrží dlouho. Během hodiny němčiny se zatáhne (a to je, prosím, již červen, aprílové počasí zřejmě zaspalo), oblohu zakryje stříbrný mrak, přesně stejné barvy, jako je vlas paní Vasak (učitelka NJ) a na okenní parapet dopadnou nikoli perly z jejího náhrdelníku, nýbrž pravé dešťové kapky. Kdybych to neviděla na vlastní oči, pánům psychologům bych asi nevěřila. Počasí opravdu dělá divy. Všichni jsou rázem nabručení, zamračení, už ani na tom záchodě to tolik nevoní jako ráno. Pan školník mi během polední výměny stráží, kdy do služby nasadil dokonce i svou ženu, vynadá za mé „přezůvky“ a na Jirkovi je vidět, že kdyby mohl, ihned by se převlékl. Kuřátka na chodbě se posměšně pochechtávají a když jdu odpoledne domů, jednomu chybí křidélko.

Na noc hlásí meteorologové výrazné ochlazení a bouřky, místy i vichřice. Nezávidím lidem, kteří mají noční směnu. Chudáci všichni doktoři, hlídači, hasiči, policisté, noční řidiči autobusů, tramvají, vlaků, taxíků a jim podobní. Snad jen ti, kteří pracují pod zemí, jako jsou například řidiči metra, si libují - jich se špatné počasí (a z výše uvedených poznatků i nálada) netýká. A i když se po své „šichtě“ vrací domů noční ulicí, zatažená a uplakaná matička Praha je nerozhází - oni jsou přece na přítmí a koneckonců i chlad zvyklí.

Pana Zákopčaníka sleduji však večer se zatajeným dechem: „…tak to byl den,“ unikne mi začátek věty, jelikož jeho slova přehluší hrom. „Zítra v noci se má již ale obloha protrhat a budeme se moci těšit z úplňku a jasných hvězd…“ Hm, tak z úplňku a jasných hvězd se mohou těšit maximálně tak netopýři, kteří mají o pěkné počasí na výlet vystaráno. Jak já jim závidím!

Před spaním tedy ještě pro jistotu usedám nad sešit ze zeměpisu a zkontroluji, zdali jsou přezůvky na svém místě. Co kdyby bylo ošklivo, že.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006