O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Rozhovor s Vladimírem Morávkem

autor : Redakce , vydáno : 12. 06. 2004

Rozhovor s režisérem Festivalu v Hradci Králové Vladimírem Morávkem.

Už deset let spolupracujete s divadlem v Hradci Králové. Na co jste za tu dobu nejvíce hrdý?

Desátý rok teprve přijde - to bude ten příští. A hrdý jsem na Andreu Marečkovou.

Můžete to trochu rozvést?

Hrdý jsem na to, že divadlo, které bylo na začátku spíš takové místo k lázeňskému pokoušení divadelního zážitku, se proměnilo v místo, kde každé představení a každá premiéra znamenají zásadní počin v rámci českého divadla. Jsem hrdý na to, že to divadlo se stalo čtyřikrát za sebou divadlem roku. Jsem hrdý na to, že v tom divadle je v tuhle chvíli nejlepší činoherní soubor, který tato země momentálně má.

Co vás baví víc - divadelní nebo filmová režie?

Každá z těchto prací je jiná. Je to jiný příběh a jiné dobrodružství. Ale protože plánuji být i nadále divadelním režisérem, tak divadlo je lepší.

Změnilo se pro vás něco s úspěchem filmu Nuda v Brně?

Ano. Například nás každou chvíli někdo zve na nějaký festival. My pak bydlíme v luxusních hotelech po celém světě. Tak to je pěkné. Taky je pěkné, že máme fotku s Bradem Pittem. A hezké je taky to, že všechny zajímá, jak bude vypadat náš nový film.

Co pro vás znamená divadelní festival v Hradci Králové?

Hradec Králové je úžasné město, které pro mě má tu nejpěknější vlastnost, jaké město může mít - stojí tam divadlo. A my tam vždycky po večerech něco cvičíme a zkoušíme. Je to takové pěkné a klidné. Pak se to vždycky na čtrnáct dní promění v něco zcela odlišného. Protože Hradec se promění v takové divoké, výstřední a nespící město, kde každý den až do rána opilí milovníci divadla vykřikují do tmy a vášnivě probírají své názory na to, které divadlo je lepší a popíjejí u toho červené víno. Do toho vždycky někdo na venkovní scéně hraje a zpívá do noci. Celkově je to hrozně zábavné, uhrančivé, nekonečné a strašně z toho sálá energie a štěstí. V těch patnácti dnech to v Hradci vypadá, jakoby zrovna tam a ne jinde byl středobod divadelního setkávání, a to ne jen v téhle zemi, ale v celé Evropě. Je to takový český Avignon.

Je tam podle vás při představeních jiná atmosféra než v kamenných divadlech?

Je to jiné. Ale ten rozdíl spočívá v tom, že tento festival je hodně demokratický. Každý den je jakási VIP recepce na terase, na kterou se pod různými záminkami snaží ti fanoušci s baťůžky prorvat. A většinou se tam dostanou, i když ostraha u vchodu dobře vidí, že ten mladík s baťohem asi sotva bude ministr kultury. Přesto ho tam pustí, protože základní princip toho festivalu je demokracie. Je jedno, jestli jste herec nebo paní z mlékárny.

Máte nějaký tip na to, co by letos diváci na festivalu určitě neměli minout?

No, nemám zatím úplně přehled o tom, co na festivalu bude. Já si den předem vezmu program a podle toho si vyberu. Jisté je, že ten festival vzniká tak, že různí lidé kolem Klicperova divadla přinášejí své tipy na to, co by se mohlo uvést. Pak se z toho vybere sto padesát představení. Co je dobré, stane se na festivalu vynikajícím, co je průměrné, stane se dobrým a co je mizerné - tak o tom se pak už vůbec nemluví. Je tam prostě vynikající atmosféra. Vy na festivalu uvádíte hned dvě představení. Prodanou nevěstu a Návštěvu staré dámy.

Co byste na každém z těch dvou představení vyzdvihl?

Návštěva staré dámy je pozoruhodná tím, že hlavní roli bude hrát na festivalu Pavla Tomicová, tedy ta, co nehrála republikovou premiéru. Hrála až vlastně první reprízu, kde nebyli novináři a fotografové. Pavla bude tedy mít možnost přede všemi ukázat své vidění té role a je v tom naprosto uhrančivá. Tak to je pro mě ta nejdůležitější okolnost. A u Prodané nevěsty, kterou hrajeme nově, bude zajímavé to, že ji nebudeme hrát ve velkém sále, ale u příležitosti jejího uvedení na festivalu ji divákům představíme přímo na náměstí. A to kvůli tomu, že celé to pojetí toho představení vychází z jakési představy, že do nějakého města přijíždějí komedianti, aby tam vyprávěli o tom, jak mnoho Mařenka milovala Jeníka a jak u toho trpěla jako kůň a jak se pak té bolesti zbavila. Není to nudné a plyšové, ale je to veselé, hbité, někdy trochu dryáčnické, a hlavně je to okouzlující. Máme za sebou zatím jen premiéru, která dopadla velmi zvláštně. Publikum se totiž tak hlasitě smálo, že místy nebylo slyšet tu Smetanovu hudbu. Pak za mnou přišel takový starý pán a říkal: „Víte, já jsem Prodanku v životě viděl už třicetkrát, ale nikdy jsem se u toho tolik nenasmál.“ Tak věřím, že na tom náměstí to bude ještě lepší, divočejší, grotesknější a vlastně i jímavější, protože noční nebe a hvězdy budou na naší straně. Věřím tomu.

Jak je pro vás vlastně důležitý názor divadelních kritiků a teoretiků na vaše představení?

Já si jich vážím, a tím pádem je pro mě ten názor důležitý, protože vím, že být teatrologem znamená dobrovolně si ničit život. Stále někam jezdí a trávit čas na cestách. Pak přijedou na představení, které zhlédnou a velmi často jsou z toho frustrovaní. Pak jedou domů, manželka už je nečeká a děti mají pocit, že jejich rodiče – teatrologové - je dost nemilují. Ti v bolesti pak píší ty kritiky a snaží se být objektivní, někdy se jim to daří, někdy ne. Já si toho vážím, protože jejich úděl je těžký.

Čím se teď zabýváte? Co připravujete?

Připravuji nový film s Honzou Budařem. Bude se jmenovat Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Brzy začneme točit a v listopadu bude premiéra.

Tiskové zprávy a články redakce.
Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006