O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Rozhovor s Ladislavem Zemanem

autor : Redakce , vydáno : 14. 06. 2004

Rozhovor s duchovním otcem Festivalu v Hradci Králové a ředitelem Klicperova divadla Ladislavem Zemamen.

Můžete nějak přiblížit festival v Hradci Králové? V čem je tato akce jedinečná?

Festival je pro nás především svátek. Tak vnímáme slovo festival. Není to soutěž, není to přehlídka, a nemá to dokonce žádné svoje pevné dramaturgické zarámování. Ten svátek a oslava divadla jsou moc důležité. Podobný festival v našem středoevropském rastru není. My jsme se od začátku snažili posouvat festival na konec divadelní sezóny, aby se oslava mohla propojit s úlevou, že sezóna končí a pak už jsou jen prázdniny. Nejvíc jde o to, abychom se všichni dobře bavili. Samozřejmě během deseti dnů nejde ukázat celé divadelní spektrum. Neumožňují nám to finance ani prostor. Neukazujeme třeba ani to, co nového se v divadelním světě děje, klidně se vrátíme zpět, pokud máme pocit, že jsme něco promeškali.

Co vlastně znamená název festivalu Divadlo evropských regionů?

To napadlo mě na stáži v Bruselu v roce 1993. V takové té popřevratové euforii, kdy všechno bylo nové a vzácné. Tehdy se o tématu euroregionů hodně mluvilo. A můj nápad vycházel z toho, že srážky kultur často dělaly velké problémy. V umění to vždycky fungovalo bez takovýchto konfliktů. Takže se snažíme uvádět divadla z různých evropských regionů a dáváme jim prostor. Tím se s nimi snažíme propojovat. Navíc nechceme, aby ty soubory jen přijely, zahrály a zase odjely. Připravujeme pro ně minimálně třídenní pobyt. Samozřejmě to také něco stojí. Proto spolupracujeme s jednotlivými kulturními středisky z různých států a vysvětlujeme jim, že právě o tomto zdržení je celý náš festival. Jde o výměnu zkušeností, a proto se to takhle jmenuje.

Jak dlouho a kolik lidí festival připravuje?

V podstatě jedeme kontinuálně. Hned když skončí jeden ročník, začínáme připravovat další. Připravují to v podstatě lidé z Klicperova divadla. Kromě své práce každý prostě pracuje ještě na festivalu. Není to nic jednoduchého a my si všechno děláme sami, a tím srážíme náklady na minimum. Navíc s námi spolupracují další nadšenci, kteří připravují pouliční divadlo atd.

Jak vlastně divadla na festival vybíráte?

Celý rok se rozhlížíme, kde se co zajímavého děje. Soustředíme se i na divadla a představení, které dostaly nějaké ceny. Na všechno se jedeme podívat. Když není čas, tak si necháme poslat záznam na videokazetě. Pak tedy také rozhodují náklady. Dostat sem divadelní soubory ze zahraničí stojí dost velké peníze.

Jak je velký rozpočet festivalu?

Už několik let to držíme kolem 4,5 milionu korun. Je to díky tomu, že si všechno děláme skutečně sami. Připravujete v rámci desátého jubilea festivalu nějaké speciality? Přijede asi osmdesát souborů a odehrají kolem sto padesáti představení. Jubileum nijak dramaticky neprožíváme, protože loňský devátý ročník se neuvěřitelně povedl. Přijela Annie Girardot a letos žádná taková hvězda nepřijede. Ale čekáme velmi kvalitní soubory, které nebudu jmenovat, abych někoho neurazil. Samozřejmě chystáme také doprovodné akce - noční koncerty, jejichž náplň se neodchýlí od ducha festivalu, a velkou výstavu sochaře Stanislava Hanzíka. Pro ty, kteří ho neznají, právě jeho sochy hrály v Pupendu. K našemu desetiletému výročí přivezl sochy, které se nějakým způsobem týkají divadla. Budou tam plastiky různých českých herců a umělců. A chystáme i další výstavy. Navíc jsme deset let usilovali o to, aby nám festivalový plakát namaloval - námi velmi milovaný - Josef Jíra. A letos se to podařilo!

A co nějaké praktické informace pro diváky? Bude pro ně připravena speciální festivalová doprava?

To už děláme strašně dlouho. Nejméně pět let jsme domluveni s Dopravním podnikem, který na staré město zavede festivalovou linku malých autobusů. Autobusy jezdí až do 4 hodin ráno a vozí diváky do všech odlehlých částí města. Noční produkce se tedy dají absolvovat bez problémů. Diváci jsou na to zvyklí - jdou třeba do své oblíbené vinárny, kde popíjí a pak se v klidu dostanou domů. Nebo si zahraniční návštěvníci koupí víno do lahví a jezdí autobusy okružní jízdy po městech. To je docela populární.

Jak vnímají festival obyvatelé Hradce Králové?

Hradec je město s krásným centrem, ale za bývalého režimu byl střed města zdevastován. Lidé tedy nemají k sobě tak blízko. Festival ale najednou do města vnesl rachot, průvody, noční koncerty a tak dále. Ze začátku byly stovky stížností na to, co se děje a na rušení nočního klidu. Lidé si ale zvykli, a nakonec jsou myslím na festival pyšní. A my se také snažíme. Každý den chodí po městě úklidové čety a uklízí nepořádek.

Říkal jste, že záměrně děláte festival na konci divadelní sezóny. Je to znát na těch představeních a je to znát třeba na hercích?

Ano, je to znát. Každý, kdo se pohybuje kolem divadla, ví, že koncem sezóny lidem takzvaně dochází cukr. Na festivalu se tak každý snaží odvést co nejlepší výkon, protože festival je zároveň ostře sledován diváky a hlavně kritiky. A i když je to na konci sezóny takové volné, tak i diváci umí být krutí a nemilosrdní.

A co budoucnost festivalu?

Tak loni a letos jsme přišli s novými prvky. Máme cirkusové šapitó, kde se hrají klauniády a tak podobně. Diváci si to oblíbili a představení byla vyprodaná. Divadlo Drak má navíc ještě další šapitó u svého divadla.

Hned po ukončení festivalu začínáme rekonstruovat interiér Klicperova divadla. Konečně budeme mít nové sedačky a vzduchotechniku. Příští rok se totéž týká divadelní technologie. Jinak základní koncepce festivalu se měnit nebude. O to, co se objeví v programu, rozhodnou diváci. Základní kostra je a bude daná. Například jeden den dáváme prostor divadelním legendám … Letos to bude Divadlo Na zábradlí. Vůbec se nedá vyloučit, že nás ještě něco napadne, ale zatím je předčasné o něčem mluvit.

Tiskové zprávy a články redakce.
Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006