Máte rádi kočky? Pořiďte svojí kočce škrabadlo pro kočky nebo odpočívadlo pro kočky. Kočka potřebuje škrabadlo, aby Vám neničila nábytek. Škrabadla pro kočky umožňují kočce provozovat své škrabací zvyky bez ničení nábytku nebo koberců. Odpočívadla pro kočky jsou pro kočičku oázou klidu, kde bude moci kdykoliv trávit svůj volný čas. Zejména pokud se Váš mazlíček často prohání venku, či si s ním často a hodně hrajete, přijde mu odpočívadlo pro kočky rozhodně vhod.
Můj nevlastní bratr Frankenstein, z dílny Valerije Todorovského, je dalším soutěžním snímkem, který vám chceme představit.
Na festivalu byly snad jen tři filmy, co se mi nelíbily. Tento snímek k nim bohužel taky patřil, snad proto, že mě šokoval, snad proto, že nemám ráda psychologická dramata a snímky toho kalibru. Pojďme si tedy říci stručný děj.
Do poklidné moskevské rodiny se jednoho dne dostane dopis o existenci a příchodu syna Pavla. Údajný otec, fyzik Krymov, se takové možnosti brání a Pavlíka se ujme jen proto, že je mu jednookého válečného veterána líto a chce mu pomoci najít doktora, který by ho operoval.
Zpočátku tolerují Pavlíkovy výstřelky, a nepřikládají jim velkou váhu. Tím spíše se mu snaží pomoci, protože – jak jim potvrdil Pavlíkův kamarád z války – je Pavlík opravdový hrdina, mnoho si vytrpěl a mnoho zažil.
Jak jde čas, Pavlíkovy výstřelky jsou stále častější a rodina si uvědomí, že hoch je zřejmě psychicky nemocný. Rozhodne se však, že ho do vojenské nemocnice nepošlou a zkusí to rodinnou cestou.
Po dalších aférách, kdy Pavlík například hledá nepřátelské jednotky u sousedky v okně nebo potají vyzvedne jejich dcerku ze školky a čeká na svého mrtvého přítele v nádražní hale, to Krymov vyřeší jinak, a ač ho to bolí, v obavě o dobro svých dětí Pavla odveze za Moskvu, dá mu všechny své peníze a odjíždí. Pavlík je mu ale za nedlouhou dobu vrácen policií, protože surově zbil místního pobudu.
Pavlík je přesvědčen, že ho neustále sledují nepřátelské jednotky a rozhodne se bránit rodinu všemi možnými způsoby.
Jednoho dne vyzvedne malou dceru Krymova ze školky, jeho syna ze školy a odvede je. Krymovi zavolá, ať se dostaví se ženou na určené místo a dělá, že je nezná. Nepřátelé jsou totiž všude a chtějí je dostat!
Krymov i jeho žena dělají, co jim Pavel řekne a přistupují tak na jeho hru v obavě o děti – Pavlík má u sebe totiž zbraň.
Celou rodinu zavede do prázdné chaty, kde si jich všimne soused, po kterém Pavel začne střílet. Ten samozřejmě přivolá policisty.
Pavlík, uzavřen ve své představě nepřátelské jednotky obkličující jeho rodinu, po polici střílí a nemíní se vzdát.
Rodina sice nakonec vyvázne živa a zdráva, ale psychické trauma, které museli díky jejich psychicky nemocnému Pavlovi zažít, jim už nikdo nevezme.
Film měl v sobě něco, co mě vyděsilo. Ať už to byla tvář a chování Pavlíka nebo představa toho, co musel zažít. V Pavlově postavě bylo něco, co mi nedalo spát a na co si asi vzpomenu ještě za několik let.
Ti, co se vrátili z války jsou snad ještě větší chudáci než ti, kdo padli. Protože oni musí vzpomínat na všechny ty hrůzy a mrtvé, co viděli či sami zabili.
Na mě moc velké psycho. Podobné filmy prostě nemám ráda. Ale film jako takový byl slušný.
