O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Šance pro ženy v politice ČR

autor : ing. Ludmila Pachtová , vydáno : 05. 11. 2004

Volby jedné třetiny senátorů a volby do krajských zastupitelstev se kvapem blíží. Je na místě zabývat se tématem diskutovaným a řešeným v řadě vyspělých Evropských zemích. „Je-li z rozhodování ve společnosti prakticky vyloučena jeho nezanedbatelná část, nelze hovořit o demokracii“, „formální práva nestačí“, zaznělo na konferenci pořádané v září v Praze v rámci akcí Evropské komise pro rovné příležitosti žen a mužů a pro paritní práva.

Jak se u nás zlepšily podmínky pro zapojení a účast žen v politice?

V současnosti tvoří zastoupení žen v Senátu ČR 12 procent, v krajích 13 procent. Přitom ženy tvoří nejen polovinu ze všeho obyvatelstva v České republice, ale i z počtu občanů, kterým je formálně Ústavou ČR přiznáno právo být volen a volit.

Z nynějších kandidátních listin do senátu analytik odhadne, že po volbách bude realita horší. Ze 198 kandidátů tvoří ženské zastoupení téměř 19 procent, avšak šanci ženám, novým tvářím poskytly především neparlamentní strany, které nemají širší image v zemi. Média o tyto kandidátky do politiky projevují malý zájem. Bezesporu zajímavou osobností je například kandidátka v Libereckém kraji za Stranu zdravého rozumu Lidie Vajnerová. Ve 27 volebních obvodech dala KDU šanci 5 ženám, ODS 4 ženám (15 procent), ČSSD 4 ženám, US-DEU 1 ženě, KSČM 5 ženám. Reálné šance dostat se do druhého skrutinia mají asi tři ženy. Tedy cca 11 procent. (Například paní rektorka Jana Mačáková v Olomouckém kraji, kandidující za ED). Záleží na zájmu občanů dostavit se k volbám ve druhém volebním termínu.

Také kandidátní listiny do krajů neskýtají analytikům možnosti k optimističtějším odhadům, co se zapojení žen do státem placené politiky týče. ČSSD sice mezi 728 kandidáty nominovala z 18 procent ženy, avšak na volitelných místech je jich sotva 11 procent. Podobně ODS mezi 729 kandidáty sice nominovala 16 procent žen, avšak na volitelných místech sotva 10 procent, US-DEU má na volitelných místech sotva 5 procent žen. Z neparlamentních stran lze například u  Evropských demokratů předpokládat sumárně ze všech nominovaných krajů výsledek zastoupení ženami sotva třináctiprocentní.

Za povšimnutí (nejen u žen) stojí i věk a názorová samostatnost kandidátů.

Při hodnocení politické vyzrálosti a kvality stran stojí za povšimnutí jaká hodnotící kriteria sehrávala roli v jednotlivých stranách při vnitrostranickém sestavování kandidátních listin, zejména, zda šlo o chaos a mlžení nebo rozumové rozvahy. Například u občana, který se sám neúčastnil na výchově dětí a na zabezpečování rodinného života před vstupem do placené politiky nejsou vytvořeny předpoklady a schopnosti k odpovědnému rozhodování o správném, dobrém vývoji prorodinné politiky pro občany, kteří nejsou placenými politiky, byť by měl sebelepší teoretické vzdělání v oblasti sociologie a byť by byl v logice sebeinteligentnější. Častým zcestným kriteriem snižujícím šance žen, bývá výčet funkcí, kterými kandidát prošel a neposouditelných zásluh.

Stále ještě mnoho občanů nepochopilo, že základem, na jehož rozvoji pracovala komunistická strana od padesátých let, bylo ovládání a potlačení svobody rozumu zejména u žen. Komunisté sice při své rétorice dbali na hlásání, že objektivismus tvoří součást jejich filosofie, avšak současně v praxi popírali jeho základní morální princip: Člověk nežije jako člověk, pokud se rozhodne nepoužívat svůj rozum nebo pokud nemá možnost závěry svého rozumu prakticky uplatňovat.

Tím, že komunisté uplatňovali i v podnicích politiku potlačování práva inteligentních žen používat jejich vlastní rozum, že mocensky, zákulisně, na dálku a mnohdy velmi hloupě, zejména prostřednictvím svých oddaných personalistů určovali, kdo stane na vedoucích místech, v čem se žena smí vzdělávat, tím že nasazovali inteligentním ženám pověst psích hlav někdy prostě z nudy, tím že zpochybňovali význam rozumových schopností u žen, bylo dosaženo v širším měřítku stavu, že se mnohé ženy v rámci sociálního přizpůsobení sami sobě bojí přiznat vlastní potřebu účasti na rozhodování a významu samostatného užívání rozumu žen i dnes.

Náprava důsledků tohoto vývoje nemohla nastat samovolně po roce 1989. Zvýšila se nedemokratická převaha mužského zastoupení na funkčních místech v podnicích a v politice. Při sestavování nové politické scény byly podceněny ekonomické, sobecké choutky některých individuí. K demagogii přispěly chybné hodnotící úsudky, převzaté z komunistické ideologie. Např. kritéria založená na vychvalování funkcí a viditelných výsledků. Pramálo žen – matek pokud nevykazovaly dostatečnou loajalitu k režimu a mnohdy k hlouposti svých šéfů se mohla pochlubit závratnou kariérou. Navázání na politiku centralizovaného personálního řízení rozvoje lidského potenciálu, chybné představy o pasivním poslušném pracovním růstu, vzdá-li se člověk touhy používat vlastní rozum, potlačení svobody žen jen umocňovaly nepříznivý vývoj pro uplatnění žen. Za chybné je třeba považovat i úsudky hodnotící člověka podle výše příjmů, přiřazující člověku s vyšším příjmem vyšší rozum. Rozumová nesvoboda a podceňování mnohých žen se u nás prohlubuje i nadále. Pociťují ji samozřejmě především ty ženy, jejichž rozumové schopnosti výrazně převyšují obvyklý průměr. Také proti těmto ženám, více než k jiným, jsou obraceny diskriminační choutky či neblahé praktiky pomlouvání se všemi důsledky, zejména znemožnění uplatnění v práci i v politice.

Příčinou, proč se takto nedemokraticky v ČR chová převážná většina mužů k ženám, ale i hodně žen k ženám, je zřejmě též nepochopená biologická odlišnost žen a mužů. Zejména mateřství, péče o děti předurčuje v současnosti v Evropě přirozenost omezení v možnostech vlastní aktivity matky při zapojení do politického a pracovního života. Nelze proto očekávat, že by bylo možné dosáhnout příznivější rovnováhy pouhým přiznáním stavu o početně nízkém zastoupení žen v politice a přesvědčováním, že by strany měly na svých kandidátních listinách umožnit ženám větší účast na volitelných místech. V zemích Evropy, které považujeme za vyspělé si této skutečnosti jsou vědomi. Například ve Švédsku a Dánsku již existují v právních dokumentech kvóty mnoho let.

Francie přijala v nedávné době právně paritní opatření o nutnosti 50 procentního zastoupení žen i mužů v politice.

Ačkoli v jiných tématických oblastech se čeští politici parlamentních stran ohánějí právě modely z těchto zemí, tuto součást modelu - právní kvóty k dosažení demokratického zastoupení českých žen v politice záměrně ignorují.

Jak hloupé a smutné jsou hlasy našich žen – političek (zejména těch, které nebyly v předvečer sametové revoluce vyhazovány ze zaměstnání, protože by mohly používat rozum v probíhající revoluční době a sdělovat názory nelibé socialistické garnituře, těch političek, které měly štěstí při lavinové, sametové plavbě po roce 1989, že stanuly v nějaké parlamentní funkci): „Ženy jsou sice diskriminovány, je jich v politice málo, ale přijetím paritní kvóty by byla narušena přirozenost při volbách“, „je to pro ženu urážející“.

Jde zřejmě o utopii našich političek mající buď neuvědomělý sexuální podtext, anebo o uvědomělé pokrytectví, skrývající neupřímné obavy, že by v parlamentu mohlo být méně obdivovatelů – mužů, kteří by jim skládali komplimenty, že by se obdiv rozplynul i k jiným feministickým objektům a že by se šance na znovuzvolení rozplynuly při větším výběru z žen na kandidátních listinách. Příkladem takového pokrytectví podporujícího pokračování diskriminace žen jsou hlasy nejen z ODS, US-DEU, ale i z ČSSD a KDU. Jak jinak si lze vysvětlovat třeba u paní Parkanové odmítání kvót? Té paní Parkanové, která je znovu a znovu nominována do parlamentní funkce, tentokrát od KDU, v roce 1996 dokonce jako nová tvář. Té paní Parkanové (podobně jako paní Kořínkové), které to v zákonodárných orgánech státu slušelo i před rokem 1989.

Nevoní snad našim stranám hlásícím se k pravicové politice nebo rétoricky odmítajícím komunistickou politiku, politika západních zemí, když jde o ženy? Líbí se jim ruské a asijské vzory? Nebo v roce 1989 bylo najednou více těch hrdinů, kterým nešlo o demokracii, o proces dosahování a upevňování lidských práv, kterým šlo více o to, aby se majetky z moci komunistů dostali do té správné moci, do jejich působnosti?

Rovnováha při zastoupení žen a mužů v politice velmi úzce souvisí i se stabilitou v zemi, se zachováním míru ve světě a s trvale udržitelným životem. Nelze očekávat rodinný boom v ČR, když nejsme současně ochotni přijmout právní ochranná opatření, aby žena – matka nemohla být diskriminována ekonomicky, pracovně i v politických možnostech. Když pro ženy, které daly, či dají dočasně přednost dětem před kariérou, vytváříme životní podmínky na hranici chudoby a spokojujeme se s tím, že jsme jim umožnili pracovat, mnohdy zadarmo, když je degradujeme na bezmocné loutky, které nemají právo sami určovat, kde využívat rozum, když nemohou vývody svého rozumu uplatňovat při rozhodování v praxi a jejich právo na získání odpovídající odměny za jejich práci je prakticky nechráněné, nemáme právo nazývat se demokratickou zemí. Spějeme k barbarství a pramálo jsme využili bohatství, které nám poskytuje poučení z historie.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006