O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Kvartet je divadelní propadák roku

autor : Martina Bittnerová , vydáno : 04. 01. 2005

Valmont je vynikající film Miloše Formana, který odhaluje to nejniternější, co se odehrává často ve vztazích mezi muži a ženami. Ústřední mužská postava filmu se jmenuje Valmont a toto jméno nese i postava dramatu „Kvartet“ od kontroverzního německého autora Heinera Mullera.

Nastudovat tento nelehký text, místy až sebezničujícím způsobem unylý a nezáživný, se rozhodl režisér Dušan D. Pařízek v divadle Komedie.

Text je opravdu natolik těžký a do značné míry kontroverzní (zřejmě jako autor sám), že by vystačil na dostatečně avantgardní představení. Ale režisér si pravděpodobně bohužel řekl, že když avantgarda, tak pořádná a vytvořil hodinu a čtvrt trvající paskvil útočící na jakoukoliv estetiku. Nevím, zda i při jiných představeních tohoto mimořádně nevydařeného kousku se diváci evidentně nudí a při opakování myšlenky, kdy muži z ženského lůna vzešli a proto se do něj snaží celý život vracet, se už nemohou smát, neboť i výrazy pro genitálie se vyčerpají a pak už nepůsobí ani vtipně, ani lascivně. A proto pak výrok jedné z divaček komentující celou hru – „Autor měl asi zatuhlé pohlavní žlázy“, považuji za více než trefný.

Už když vstoupíte do hlediště a uvidíte prázdnou scénu, kde se ve třech propadlištích napůl skrytí aktéři omotávají obvazy a bělí pudrem, aby se pak zapojili do jakýchsi hadiček, máte pocit, že jste se ocitli uprostřed válečného lazaretu, což v normálním člověku vyvolává přinejmenším chvění. Na mě osobně dokonce tato scéna působila doslova odporně.

Tuto odpornost zcela účelně naplňují i Martin Finger v roli madam de Merteuil a Roman Zach v roli Valmonta. Jejich výkony snad ani nebudu komentovat, zůstává ke škodě věci, že jim asi nikdo na DAMU, či na konzervatoři nevysvětlil, jak modulovat hlas a že odříkat celé představení „tón v tónu“, tudíž totožným tónem, diváka spíš uspí. I když spát rozhodně při hře nemůžete, neboť zvukař pouští velmi hlasitou, někdy až moc, moderní hudbu, díky níž oběma aktérům není místy vůbec rozumět, ale což, stejně jejich party po jazykové a myšlenkové stránce prakticky nestojí za poslech. Leda by si divák chtěl zpestřit slovník o výrazivo pro intimní části lidského těla. Ale abych pánům Fingerovi a Zachovi nekřivdila. Přeci jen občas hlas zvednout a to když křičí do mikrofonu, ano i mikrofon se v této hře dostává na jeviště.

Vyvrcholením dramatu je, když si vybere Valmont divačku a ta na scéně musí předříkávat jakési vyznání Valmontovi. Předtím si ovšem zatančí „tanec sv. Víta“ s Valmontem, zatímco pan herec Finger vyřvává jakási pseudomoudra do mikrofonu. A dost možná, že divačka byla jen nasazená statistka.

Tato vřava končí v podstatě tím, že sálem zazní píseň „99 luftbalons“ v podání německé zpěvačky Neny a v tom přiběhne na scénu muž v blonďaté paruce oblečen ve stylu zdravotní sestřičky a divoce na pódiu tančí. Jeho výkon patří asi k tomu nejzajímavějšímu, co divák ten večer spatří. Krátce po jeho výstupu naštěstí hra končí.

Za dobrý nápad považuji to, že na scéně stálo video a tudíž herci nepřišli na děkovačku, ale ta byla puštěna ze záznamu, což diváky donutilo tleskat, zvláště, když se herci na záznamu stále vraceli na jeviště. Jinak by jim nezatleskal asi téměř nikdo.

Panu režisérovi se podařilo nelehkou látku ještě více zkomplikovat. Kdyby býval nechal herce v dobových kostýmech, zbytečně neexperimentoval a nechal vyznít autorovo slovo, dala by se hra snést, ale takto musí odradit většinu normálních diváků.

Chápu, že byla možná připravena pro náročné publikum, dokonce si umím představit intelektuály, jak o ní hovoří třeba i celé dny a nad mým soudem by pohrdli, či lépe ohrnuli nos. Nicméně intelektuálů nebývá většina a z těch by asi divadlo existovat nemohlo.

Na propagačním letáku z úryvku odborné kritiky Vladimíra Marka z Večerníku Praha i Zuzany Augustové z Divadelních novin vyplývá, že pro oba toto představení znamenalo jedinečný zážitek, ale mám neodbytný pocit, že zřejmě navštívili, či psali o jiném představení a nebo si dělají z nebohých čtenářů bohapustou legraci.

Jak pan Marek ve své kritice podotkl, „Kvartet“ se řadí skutečně mezi nevšední divadelní zážitky, neboť našinec odchází natolik zhnusen, že se vážně zamýšlí, zda ještě vůbec někdy v budoucnu toto divadlo navštíví.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006