O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Molière ve Švandovo divadle

autor : Redakce , vydáno : 29. 01. 2005

ŠKOLA PRO ŽENY - Tuto komedii francouzského klasika o lidské pošetilosti, o mužích a ženách, stáří a dospívání, o mravech a společnosti Švandovo divadlo nově nastudovalo pro široké divácké spektrum (Premiéra je plánovaná na 12. února).

ŠKOLA PRO ŽENY

Molièrova první velká pětiaktová komedie. Problémy postaršího ženicha Arnulfa, který pomýšlí na sňatek se svou mladičkou schovankou Anežkou, poprvé pobavily francouzské publikum v roce 1662. Hlavní postavu hrál sám Molière a sklidil v ní obrovský úspěch. Škodolibé hlasy tvrdily, že hraje tak přesvědčivě, protože Arnulfův případ zná důvěrně z vlastního soukromí. Ať už se do Školy pro ženy promítly skutečné pocity čtyřicetiletého Molièra z manželství s dvacetiletou Armandou Béjartovou nebo ne, zůstala nám komedie o velké lidské pošetilosti, o mužích a ženách, o stárnutí a dospívání, o rozumu a citu.

Arnulf, zajištěný muž v nejlepších letech se chystá k životnímu kroku. Bude se ženit. A protože se bojí, aby ho žena nepodvedla, pečlivě se připravuje – už víc než deset let! V izolaci od okolní společnosti si vychovává nevěstu, která bude prosta vší lsti a přetvářky. Vždyť se o světě dozví jen to, co Arnulf, její učitel, pán a stvořitel uzná za vhodné. Ochránkyní Anežčiny nevinnosti má být její nevědomost, ale ta bohužel hřích od počestnosti nerozpozná. A tak stačí náhodné setkání s Horácem a Anežka se i bez svého poručníka rychle naučí, co je to láska. Od této chvíle bojuje Arnulf předem prohraný boj s lidskou přirozeností a na konci hry opouští scénu nemilovaný, ztrhaný muž, který se uštval v honbě za majetnickou láskou.

Režie: Daniel Hrbek, překlad: J.Z. Novák, dramaturgie: Renata Venclová, scéna: Karel Glogr, kostýmy: Kamila Polívková, hudba: Martin Horáček.

Hrají: Ivan Řezáč, Tereza Hofová, Viktor Limr, Stanislav Šárský, Apolena Veldová, Martin Sitta a Jan Vlasák, j.h..

ROK 1662 V ŽIVOTĚ A DÍLE PANA MOLIĖRA

Rok 1662 nebyl pro Molièra jen rokem premiéry Školy pro ženy, v únoru se oženil s Armandou Béjartovou, dcerou své dlouholeté životní a divadelní partnerky Madelaine Béjartové. Ženichovi bylo čtyřicet let, nevěsta byla o dvacet let mladší. Stejný věkový rozdíl mají mezi sebou Arnulf a Anežka ze Školy pro ženy, a tak byla komedie vždycky pokládána za obraz soužití Molièra a jeho mladé ženy. Námět pro Školu pro ženy prý Molière tentokrát nevzal jen ze současné společnosti, ale přímo z vlastního soukromí. Těžko říci, jestli se za deset měsíců, které leží mezi svatbou a premiérou hry, už dostavily později známé manželské neshody, nebo jak se promítají do Školy pro ženy. Podobné úvahy však jistě podpořil i fakt, že Molière hrál hlavní postavu stárnoucího Arnulfa. Anežku ovšem nehrála Armanda Béjartová, ale Kateřina de Brie.

Jaká vlastně byla „Anežka Molièrova života“, co o ní víme? První zprávy o tom, že se malá Armanda Béjartová objevila u Molièrovy společnosti, jsou z období putování po jihu Francie. Desetileté děvčátko, kterému nikdo neřekl jinak než Menou, se s úspěchem zhostilo několikařádkové role zefíra v Corneillově Andromédě. Madelaine Béjartová ji vydávala za svou mladší sestru doposud vychovávanou na venkově, ale všeobecně se mělo zato, že je to její dcera. Otec Armandy zůstal neznámý, dnes se historikové přiklánějí k tomu, že to byl hrabě de Modène, se kterým se Madelaine přátelila kolem roku 1642, když hrála na jihu Francie. Aby přesvědčily okolí, že Armanda je sestrou Madelaine Béjartové a dcerou její matky Marie Hervé, daly obě ženy Armandě vyrobit falešné doklady. Místo aby pomohly získat mladé dívce přijatelnější společenské postavení, poskytly živnou půdu pomluvám, které později vyústily v šokující obvinění, že otcem je sám Molière. Ten se skutečně kolem roku 1642 s Madelaine Béjartovou setkal, když doprovázel krále Ludvíka XIII., ještě jako královský čalouník. Udání sepsal rozzuřený tragéd Montfleury krátce po premiéře Versailleské improvizace, v níž Molière narážel na jeho tloušťku. Oznámil Ludvíku XIV., že se jeho oblíbenec oženil s vlastní dcerou a dopustil se krvesmilstva. Král si Molièra předvolal, aby obvinění vyvrátil a ten podle všeho předložil padělané doklady o tom, že Armanda je dcerou Marie Hervé. Jistotu o Armandině původu dodnes nemáme, ale panuje všeobecné mínění, že ve skutečnosti nebyla Molièrovou dcerou.

Manželství, které si nerovný pár vyvzdoroval na Madelaine Béjartové, nebylo šťastné. Jakoby chtělo naplnit všechny kolize, které zkušená herečka předvídala - nejspíš dobře znala povahu své dcery i bývalého milence. Jejich soužití bylo brzy plné nepochopení, výčitek, podezírání a žárlivých scén, kterými zoufalý Molière atraktivní a nestálou Armandu zahrnoval. Po čase se manželé dohodli na odděleném soužití, aby zachovali divadelní spolupráci. Armanda nesla rozluku mnohem lépe, než stárnoucí a nemocný Molière a dál hrála v manželových kusech role koketních mladých milovnic. Podle herce Grandvala „nebyla krásná, ale velmi přitažlivá a dokázala v mužích probudit velké vášně.“ Usmíření nepřinesly do manželství ani děti, prvorozený syn, jemuž byl za kmotra král Ludvík XIV., se nedožil ani jednoho roku, ještě kratší život čekal druhého Molièrova syna, který zemřel po necelém měsíci. Dětský věk tak přežila jen dcera Esprit.

ŠKOLA PRO ŽENY - PRVNÍ POKUS O VELKOU KOMEDII

Škola pro ženy je považována za první Molièrovu komedii, ve které se komický žánr začíná prolamovat do tragických poloh. V průběhu hry na nás z obrysů Arnulfova komického typu starého žárlivce čím dál silněji prosvítá podoba zaslepeného muže plného strachu z nepředvídatelnosti života.

Arnulf se bojí zesměšnění a pohany, kterou by pro něho znamenala ženina nevěra. Proto si vychovává mladičkou nevěstu, kterou záměrně udržuje v nevědomosti, aby si tak pojistil její nevinnost. Zažívá pocit směšného triumfu jako stvořitel, který tvaruje lidskou bytost podle svých představ a tužeb. Anežčina nevědomost nemá jen vystavět baštu kolem její nevinnosti, ale zároveň umožnit Arnulfovi, aby o její lásku nemusel nijak usilovat. Domnívá se patrně, že i citu se lze naučit, stejně jako pravidlům manželského soužití, která pečlivě sepsal.

I když to Arnulf netuší, od prvního výstupu hry bojuje předem prohranou válku, vrací se z cest a nemá potuchy, že se Anežka zatím seznámila s Horácem. Příznačné přitom je, že se nijak neprovinila proti poručníkově výchově - byla zdvořilá a odpovídala na pozdrav a pak, jak jí velí křesťanská povinnost, zachraňovala svou přítomností mladíkův život. Jak správně Arnulfa varuje na začátku hry Chrysald – hřeší mimoděk a netuší, že hřeší. Nevědomost nerozlišuje mezi hříchem a nevinností, proto se nemůže stát ochránkyní počestnosti. Anežka se také ve hře neřídí žádným rozumem, ale jen svou přirozeností. A právě v nerovnému boji s lidskou přirozeností a mládím milenců dostává Arnulfova postava tragické rysy nemilovaného, ztrhaného muže, který se uštve při honbě za majetnickou láskou. Na konci hry vidíme, že Anežka pro

Arnulfa skutečně znamená víc, než pro jeho soka Horáce. Těžko říct, jestli byla předmětem jeho lásky nebo spíše posedlosti, ale každopádně byla přes deset let

smyslem jeho života. Když se Arnulf dozvídá, že ho Anežka nemiluje, jeho hořkost je veliká a slzy pravé.

Hru uzavírá náhlý happyend – jakoby právě včas, aby komedie mohla skončit jako komedie. Ale žánrová nejednoznačnost, stejně jako mistrovské dialogy Arnulfa s Anežkou jsou tím, co dělá ze Školy pro ženy předstupeň k podobně tragikomickým hrám, jako jsou Tartuffe, Misantrop, Don Juan, Lakomec, Zdravý nemocný …

Když si Molière osvojil komickou formu a přijal ji s tak rozkošnými výsledky za vlastní, objevil záhy, že každá komická postava a každá komická situace, vystavená dost silnému tlaku, může zvrátit komedii v tragédii. Někdy se zdá, že Molière sklouzává do meziprostoru bezděčně; ve svých nejlepších dílech však vědomě usiluje o jemnou rovnováhu přitažlivosti a odpudivosti, o částečně ztotožnění diváka s postavou, na kterou by se jinak díval s odstupem. Dal tím divadlu své doby novou vzrušivost, jež přetrvává dodneška a občas se dotkl hlubin bolestného citu, který povyšuje například Misantropa do daleko vyšší kategorie než autorovy fraškovitější komedie odvozené z commedie dell´arte. Intimní, zákulisní důvody, proč Molière tak obzvlášť pronikavě chápal nesmírné možnosti a trvalou uhrančivost komickotklivého zobrazení života, se často hledaly v bídě a nejistotě Molièrova soukromého života s Armandou Béjartovou, jako mladou první milovnicí. Dnes bychom neměli věnovat tolik pozornosti příčinám Molièrovy dramatické moudrosti, jako jejím účinkům na obecenstvo.

(J.L. STYAN Černá komedie, překlad František Vrba)

ŠKOLA PRO ŽENY VE ŠVANDOVĚ DIVADLE

Pro herce znamená postava Arnulfa obrovskou hereckou příležitost a úkol zároveň. Je náročná především svým rozsahem – s výjimkou jediného krátkého výstupu je Arnulf neustále přítomen na jevišti, scénu opustí až krátce před koncem. Je však také pobídkou k nesmírně plastickému portrétu muže s nejednoznačným charakterem, který může v divácích budit smích i velikou účast.

V připravované inscenaci Švandova divadla hraje Arnulfa Ivan Řezáč, jeho schovanku Anežku Tereza Hofová. Role Horáce je druhou hereckou příležitostí pro Viktora Limra, který je členem souboru od začátku sezóny a upozornil na sebe v Crommelynckově Vášni jako led postavou učitele Bellemasse. Arnulfova přítele Chrysalda hraje Stanislav Šárský, Horácova otce Oronta Jan Vlasák. V rolích sluhů, kteří mají Arnulfovi pomoci uskutečnit jeho skvělý plán, uvidíte Apolenu Veldovou a Martina Sittu. Představení režíruje Daniel Hrbek, který je podepsán pod inscenacemi Bréalovy Velké mely, Werdelinové Znalců nebo McDonaghova Poručíka z Inishmoru.

Tuto komedii francouzského klasika o lidské pošetilosti, o mužích a ženách, stáří a dospívání, o mravech a společnosti Švandovo divadlo nově nastudovalo pro široké divácké spektrum.

Premiéra je plánovaná na 12. února

Tiskové zprávy a články redakce.
Komentáře
VěcAutorDatum a čas
Re: ČlánekJirka1-. -0. 2005, 29: 1
Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006