Test na okultní krvácení? Díky, ne.

Na tuto otázku by nejlépe asi dokázali odpovědět psychologové. První složkou problému je obecná obava z jakýchkoliv preventivních vyšetření. Je zcela pochopitelná. Do ordinace vcházíte jako zdravý člověk, ven vycházíte jako pacient s hrstí poukazů na další vyšetření a obcházení doktorů se začne počítat na týdny. To samozřejmě nikoho nenadchne, zvlášť když si uvědomí, že pokud nemocnice nějaký přístroj koupí, tak ho musí také amortizovat, což činí tak, že na něj posílá co možná nejvíce lidí. Totéž platí o různých testech – čím víc se jich udělá, tím jsou farmaceutické firmy jaksi milejší k těm, kdo je u nich objednali, takže proč neobjednávat. A že z pacientovy žíly teče už pátá zkumavka a laborantky se dohadují o šesté? Ale prosím vás! Co je to proti čtyřem deckám při darování krve a ten pán, co vám na očích zkolaboval, se už probírá! Je jasné, že takovýmto zážitkům se každý spíše hledí vyhnout. Zvlášť, když ví, že nejsou zdraví lidé, ale jen lidé nedostatečně vyšetření.

A nyní k tomu testu na okultní krvácení ve stolici. Zatímco krev vám odeberou na místě a moč s jen lehkým znechucením donesete jednou ráno z domova, tento testík je daleko zábavnější. Nechce se po vás nic jiného, než abyste tři dny po sobě ze své stolice třemi papírovými špachtličkami ze tří různých míst odebrali vzorek velikosti čočky a tento rozpatlali do příslušného políčka dané kartičky. Celkem tuto nechutnost tedy provedete devětkrát a pokud máte klozet, kde váš exkrement rovnou mizí šachtičkou do nenávratna, nezbyde vám než ony tři dny potřebu vykonat na bobku na noviny. K tomu máte po ony dny jíst hodně balastních látek, nesmíte mít průjem a neměli byste menstruovat. Vysvětlí vám někdo předem, že to je sice hnus, kterému se hned tak něco nevyrovná, ale přesto to stojí za to překousnout? Kdepak. A proto se vám, se milí páni doktoři, vámi vydané testy nevracejí, neboť pacient až v klidu domova zjistí, co ho čeká, a vykašle se na to. Test je sice levný, spolehlivý, efektivní a užitečný, ale zřejmě pro jeho nechutnost ho každý druhý tímto domácím úkolem obdařený pacient neprovede. Je to chyba pacienta, že se mu nechce patlat se s vlastním hov…, chyba lékaře, který ho nepovzbudí, anebo chyba výzkumníků, kteří sice šli nejjednodušší možnou cestou a tento aspekt zjevně nedocenili nebo jim nepřišel důležitý? A vědí ti, kteří testík vehementně propagují a okázale se diví, že se jaksi neujal, co ve skutečnosti obnáší?