O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Diagnóza – vražda?

autor : Vlasta Remišová , vydáno : 28. 03. 2005

Detektivní seriál Diagnóza: Vražda z lékařského prostředí nejspíš mnozí z Vás znají. Sobotní díl, který vysílala jedna neceloplošná televizní stanice, mě obzvláště zaujal.

I když se tento díl logikou výkladu děje i faktickým postupem událostí poněkud vymykal obvyklému standartu a to tím horším směrem, není to důvod, proč jsem se rozhodla podělit se s Vámi o své myšlenky.

Příběh byl o smrtelně nemocném muži, který si byl své nemoci vědom stejně jako způsobu skonu. Trpěl Huntingtonovou nemocí, což v podstatě znamená, že umíráte v křečích, bolestech, třasu a ač dementní, svou bolest si plně uvědomujete. Uvedený člověk byl zločinec, který si odseděl 15 let ve vězení a potom se přišel policistovi, „který ho tam dostal“, pomstít – sérií promyšlených útoků ho chtěl vyprovokovat k tomu, aby ho zabil. Leč nezdařilo se, policista zachoval chladnou hlavu. Za celých čtyřicet minut mě nejvíce zaujala poslední scéna, kdy policista nasazoval muži ležícímu na zemi pouta. Ten v záchvatu třasu stále křičel: „Zab mě! Zab mě!“

To mě inspirova0lo k dalšímu přemýšlení o smyslu nebo nesmysl u eutanazie. Proč ano a proč ne? Je etické umožnit odchod ze života někomu, kdo si již nepřeje žít a všem okolo – a jemu nejvíce – je jasné, že zanedlouho zemře v bolestech, tak, jak bychom to nikdo nikomu nepřáli?

Eutanazii jako první uzákonilo Holandsko v roce 1993. Ročně se zde vyskytne asi 2300 případů bezbolestné smrti, jak bývá pojem eutanazie také někdy charakterizován. Každá taková žádost prochází složitým schvalovacím procesem – sama žádost se musí podávat několikrát, vyjadřuje se několik odborných lékařů, psychologů ad. V některých jiných zemích je povolena tzv. pasivní eutanazie – pokud bezprostředně hrozí smrt, lékařská péče je přerušena, přístroje jsou odpojeny.

Církevní učení hlásá, že choroba, bolest a utrpení mají hodnotu nejen pro nemocného, ale i pro jiné. Nechci v žádném případě napadat jakékoli učení kterékoli církve, ale tato souvislost ke mně přivádí otázku: „Co cítí člověk, který ví, že nijak nemůže pomoct svému blízkému umírajícímu v bolestech?“ Doufám, že to nikdy nepoznám a takovou zkušenost by neměl poznat nikdo. Ale přesto – napadá mě, pokud není skutečně tak ovládán svým náboženstvím, že není schopen uvažovat racionálně, že jistě cítí nesmírnou potřebu svému blízkému pomoci, jakkoli, zbavit ho utrpení. Jak jinak můžeme zbavit utrpení z nemoci smrtelně a nevyléčitelně nemocného člověka, než tak, že mu umožníme odejít? Relativně důstojně a navíc ještě podle jeho přání. Posledního přání. Vždyť kdysi i odsouzenci na smrt mohli vyslovit poslední přání.

Jistě, souhlasím, je to otázka velmi složitá. Právně, eticky, lékařsky, morálně, nábožensky i vědecky. Kdy ještě ano a když už ne? Nechci se zde zabývat otázkou, zda při stavu naší politiky, justice a schopnosti komunikace by tento problém mohla být v jakémkoli časovém horizontu vyřešen. Důležitější je spíš začít o problému vést seriózní diskusi. Zvažovat všechna pro a proti, protože o problému se ví, ale objeví se jen čas od času s konkrétním případem chátrajícího člověka. Nedělat kampaň jako před vstupem ČR do EU, ale poskytnout veřejnosti pokud možno vyváženě oba názory, aby si každý mohl utvořit vlastní úsudek.

Osobně si myslím, že je značně neetické prodlužovat utrpení nemocného všelijakými lékařskými procedurami, když ve finále stejně zemře, jen bude ve zuboženějším stavu fyzickém i psychickém. Lékaři umožní pacientovi s rakovinou třeba o rok delší život, ale tím jen prodlužují jeho vědomí konce, agonii, nakonec stejně umírá v bolestech, ze kterých už mu nepomohou. Prodlužujeme vědomí konce, ze kterého pak není jiného úniku než pomalá smrt.

Ano, pacient má možnost odmítnout léčbu, ale nemá možnost nechat po důkladném zvážení (zdůrazňuji důkladném) ukončit svůj život. Že může spáchat sebevraždu? No – ne každý je schopen vztáhnout ruku sám na sebe, navíc stále ještě musí myslet na své blízké, kteří budou nelítostivou sociální nálepkou označováni jako příbuzní toho, co se zabil. A o policejním vyšetřování nebo psychických problémech blízkých ani nemluvě. Eutanazie se mi jeví jako mnohem „jednodušší“ řešení. Ačkoli je v důsledku sebevražda stejná jako eutanazie (což je vlastně asistovaná sebevražda), z druhého řešení přeci jen cítíme více racionality, promyšlenosti, nevyhnutelnosti.

Není snad ulevení trpící od bolesti součástí lékařské etiky? Měli bychom umět respektovat přání pacienta a pokud shledáme, že je skutečně rozhodnut odejít ze života kvůli nemoci, která jej stejně vbrzku zabije, umožnit mu to. Trpět si nezaslouží nikdo.

Ano, uznávám, toto není úvaha hodná některého ze slovutných velkých filosofů, nicméně doufám, že k zamyšlení postačí.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006