O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Einsteinovo útočiště u jezera v Caputh

autor : ing. Ludmila Pachtová , vydáno : 21. 07. 2005

Opětovně po rekonstrukci bylo minulý měsíc otevřeno Einsteinovo venkovské sídlo v malém městě Caputh. Skromné dřevěné stavení je jediné bývalé Einsteinovo sídlo, které mu sloužilo jako domov.

Zůstal by v něm, kdyby mohl. Albert Einstein byl jedním z duchovních představitelů Weimarské éry dvacátých let dvacátého století. Příliv nacismu byl tragédií pro něho a pro jeho zemi. Nyní v roce 2005 (který byl vyhlášen jako "Einsteinův rok"), 50 let po smrti vědce a 100 let po publikaci jeho teorie relativity Německo oslavuje úspěchy svého rodáka, který z Německa odešel v roce 1935 na trvalo do exilu.

"Svůj ráj jsem nalezl zde, nad jezerem, " Einstein jednou napsal bratranci Kochovi." Skládá se z dřeva, písku a vonících špendlíků." Einstein nechal postavit stavení pro svou rodinu (druhou manželku Elzu a její dvě dcery). Idyla bohužel trvala jen tři roky.

V roce 1929 bylo v Berlíně plno vynikajících architektů. Např. Erich Mendelsohn, který brilantně v roce 1921 ztvárnil ikony pro Einsteinovo planetárium ve věži (jen pět kilometrů od obce Caputh. Ale Einstein si vybral pro stavbu svého domku tehdy zcela neznámého 27letého architekta Konrada Wachsmanna.

Stalo se to tak: Wachsmann pracoval jako návrhář v největší německé montážní továrně na dřevěné domky. Jeden den náhodou četl, že Einstein si zamýšlí postavit dřevěné venkovské sídlo. Našel Einsteinovu adresu v telefonním seznamu a neohlášený vpadl do dveří. Neodešel, dokud nezískal od Elzy Einsteinové pověřovací list. Další den, když již mluvil se samotným velikánem, měl vypracovanou sadu výkresů.

Einstein si představoval pevný barák, ale nechal se přesvědčit k přijetí balónové rámové struktury, která byla levnější a snadněji konstruovatelná. Místo vysoko nad Caputh, dům obklopený stromy s výjimkou úzkého výhledu na jezero Templin. Tmavá barva užívaná na prknech pro obklady kontrastuje s bílou úpravou oken a okenic. Severoamerické Douglaské sosny, dřevo ceněné Wachsmannem pro jeho rezistenci k hmyzu a hnilobě, byla užito na celém domě. Povrch byl upraven průhledným lakem nebo světle zelenou či bledě šedou malbou. Sedmdesát pět let staré dřevo vypadá jako kdyby bylo smontováno včera.

Z domu vyzařuje skromnost. Každý z pěti členů Einsteinovy domácnosti (Albert, Elza, Elziny dcery a služebná) měl sparťanskou ložnici, vybavenou lůžkem a šatníkem v přístěnku. Albertova a Elzina místnost lemuje koupelnu v přízemí; ostatní spali nahoře. Malá kuchyň je průchozím vestavěným pásem u obýváku, jediného velkorysého prostoru v domě, který se otvírá také do zahrady skrz sklápěcí zasklené francouzské dveře.

Einstein trval na valbové střeše a odmítl trubkovité ocelové židle. „Tato místnost mi připomíná mnišské buňky, poskytující jen to základní,“ řekla Erika Britzke, když vstupoval do Einsteinovy soukromé komory. „Bůh z Caputh“ zde měl pouze postel, stůl, poličku na knihy a portrét Michelangela, k němuž Einstein choval náboženskou úctu.

Einstein při rozjímání miloval pobyt venku. Sklízel houby v lese za domem, projížděl se dlouze ve své milované plachetnici. Einsteinova mysl byla stále aktivní, a mnohdy daleko.

Einsteinovi žili v altánku od března do listopadu. Pak se vraceli do svého berlínského apartmá. Neměli žádný telefon ani rádio. Svět musel přijít k Einsteinovi. Nejslavnější jména z té doby jako Max Planck, Rabindranath Tagore, Heinrich Mann, Chaim Weizmann a Kathe Kollwitz, pořádali pouť do Caputh, aby viděli Einsteina, a někteří byli šokovaní, když je vřele přivítal bosý a v plátěné košili. Když si Elza Einsteinová posteskla na jeho neformálnost, Einstein oponoval: "Jestli chtějí vidět mě, tak jsem zde. Jestli chtějí vidět mé šaty, mohou se zastavit v mém přístěnku."

Einstein si samozřejmě uvědomoval politické vření pocházející z Německa od roku 1930. Ve svých aktivitách, jako pacifista a internacionalista, setrval navzdory zbrojení pravičáků proti němu a proti jeho "židovské vědě." Einstein se strachoval o budoucnost Evropy, ale dále se plavil na plachetnici, hrál na housle a neúnavně pracoval. Vyprodukoval osm vědeckých pojednání o kvantové teorii a mnoho dalších esejí. V roce 1931 napsal Einstein Wachsmannovi. „Jste též vítaným hostem v tomto domě.“ "Nikde jinde a v žádném jiném domě jsem se necítil tak dobře a tak moc doma."

6. prosince 1932 Einstein s Elzou opustili Caputh a přeplavili se do Ameriky. Einstein byl pozvaný přednášet na Kalifornském institutu technologií v Pasadeně. Ještě byli v cizině, když se Hitler dostal v lednu 1933 k moci. Einstein se vzdal německého občanství a akademických poct. Zařekl se, že on a Elza již nikdy nevkročí znovu do Německa.

V následující letech Einstein pomohl mnoha židům z Německa uprchnout a vystěhovat se do Spojených států. Také Konradovi Wachsmannovi, jehož matka, sestra a synovec zahynuli v nacistickém koncentračním táboru. (Wachsmann se pak stal úspěšným architektem, pracoval s Walterem Gropiusem a stal se ředitelem v Illinoiského Institutu technologií.) Einstein dostal dům a celoživotní angažmá na universitě v Princetonu, ale nikdy se v nové zemi necítil doma. V posledních dvou dekádách svého života se stal více uzavřený, zvláště po Elzině smrti v roce 1936.

Poté, co Einstein odešel do Německa, nacisti okamžitě zaútočili na jeho dům a ukradli, co mohli, včetně jeho plachetnice. Elziny dcery, které zůstaly v Německu, získaly krátce útočiště proti rostoucímu antisemitismu v dětském domově v Berlíně. Nacistický starosta z Caputh uspořádal oslavy, když byl Einsteinův dům v roce 1935 obsazen a děti vypuzeny. Různé nacistické mládežnické organizace pak užívaly dům až do druhé světové války, kdy jej obsadili důstojníci Luftwaffe a do malých ložnic byli nastěhováni dělníci.

Po válce Einsteina doufal, že se vrátí do Německa, ale dům byl pronajatý sérii soukromých osob, až do roku 1979. Ke stému výročí Einsteinova narození, se rozhodla Akademie věd v tehdejší NDR ke změně. Problémy vyvstaly v roce 1990, po zhroucení Německé demokratické republiky. Došlo k dohodě, že hebrejská univerzita v Jeruzalému (správce Einsteinova majetku) bude vlastnit 70% z majetku a zbytek bude rozdělený mezi Einsteinovy dědice. V roce 2001 bylo sídlo znovu uzavřeno na čtyři roky. Obnova podle architekta Eberharda Langeho stála 500000 euro.

Dnes je sídlo v Caputh znovu původní, ale prázdné. Jediný originální objekt je Einsteinova vana, jediná pevná součást, kterou nikdo neodstranil za celých 75 let. Všechna další bytová zařízení buď zmizela nebo skončila v zámoří. Einstein si sám nepřál, aby cokoli po něm stálo někde v muzeu, vypráví Erika Britzke. "Byl alergický na představu, že bude někde vystavován jako svatyně." Správci bylo proto dovoleno zrekonstruovat pouze Einsteinův stůl podle Wachsmannova vzoru. Sídlo je do budoucna určeno pouze jako setkávací místo pro učence a ke konání seminářů berlínského Einsteinova fóra. Veřejnosti bude přístupné tři dny v týdnu.

Erika Britzke také vzpomínala, jak v roce 1979 Konrad Wachsmann cestoval do Caputh, aby naposledy viděl svou práci. „Děkoval za to německým úřadům. Pak ale předložil dlouhý seznam navrhovaných oprav. Kdyby Wachsmann mohl vidět dům dnes, jsem si jista, že by byl šťastný.“ „Doufáme, že dům bude naplněný novým intelektuálním životem a ne místem pro koktejlové dýchánky."

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006