O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Rozhovor s Václavem Marhoulem

autor : Redakce , vydáno : 01. 12. 2005

Ve 2. světové válce padlo, bylo umučeno nebo popraveno přes 50 milionů lidí. Z toho 360 tisíc Čechoslováků. Na straně spojenců bojovalo dobrovolně i 50 tisíc československých vojáků, z toho bojů v severní Africe se jich celkem zúčastnilo 1800. Na všech frontách po dobu tohoto strašlivého válečného běsnění jich 7790 padlo nebo zemřelo.

TOBRUK

válečné drama

Václava Marhoula

Tento film je v hluboké úctě věnován všem československým veteránům a hlavně příslušníkům 11. československého pěšího praporu Východního, kteří po boku Angličanů, Australanů, Poláků a Jihoafričanů na podzim roku 1941 bránili před německými a italskými jednotkami poslední spojenci ovládaný strategický přístav na severu Libye – TOBRUK.

Druhá světová válka, podzim roku 1941. Do Němci a Italy obleženého města Tobrúku v severoafrické Libyi jsou odveleni vojáci 11. východního československého praporu. Mezi nimi i mladý voják Jiří Pospíchal. Jeho naivní a idealistické představy o hrdinství a válce jsou syrově konfrontovány s nesnesitelným peklem africké pouště, dennodenním ohrožením života a všudypřítomnou smrtí. To vše si u něj vybírá svojí krutou daň – postupnou ztrátu vlastní sebeúcty a odvahy. Odvaha je síla vůle, které žádný muž nemá nazbyt. Když se používá, brzy se vyčerpá. Odvaha je kapitál, který postupně utrácíme. Poslední rozkaz pak může být příkazem k výplatě z konta, které se blíží nule.

Málokdo by asi tušil, že po parodickém Mazaném Filipovi přijdete s nápadem natočit válečné drama z doby 2. světové války. Letos jste byl jedním z organizátorů oslav 60. výročí konce války – zřejmě máte k tomuto období nějaký hlubší vztah… Je to tak?

Ano, určitě se to dá tak říci. Druhá světová válka je pro mě stále něčím, co mě výsostně zajímá, a to nejenom její historie, ale i její širší souvislosti s dopadem do dnešních dnů. Nakonec rozsah akcí, které se v letošním roce k 60. výročí jejího ukončení uskutečnily, jen dokazují, že její odkaz na hrůzy, které přinesla, jsou stále aktuální. A to možná ještě o to víc v současném světě, který je sužovaný násilím a terorismem. Právě v těchto souvislostech si uvědomuji zásluhy všech těch, kteří víc než před šedesáti lety, opustili svojí vlast s vědomím povinnosti zachování svobody a demokracie.

Co bylo podnětem k tomu tento film zrealizovat? Nosil jste jej v hlavě už dlouho? Nebo to byl, jak se říká, blesk z čistého nebe?

Popravdě, já kdysi přece jen přemýšlel a flirtoval se záměrem natočit komedii z tohoto období, ale pak mi před dvěma lety přistála na stole kniha amerického autora Stephena Cranea s názvem „Rudý odznak odvahy“, kterou mi donesl přítel výtvarník Jaroslav Róna. Přečetl jsem ji za noc. Pocit z ní byl úžasný a já si po jejím dočtení řekl: „Ano, to je moje látka“. Nicméně film Tobruk není její adaptací, ale spíše jen inspirací k sepsání samotného příběhu.

Strávil jste hodiny nasloucháním příběhů válečných veteránů. To už bylo se záměrem natočit film, při hledání inspirace, anebo ještě předtím?

Ano i ne. Já už jsem něco okolo deseti let členem Československé obce legionářské a mnoho veteránů znám osobně. Stejně tak i jejich osudy. Přesto v případě Tobruku jsem vyhledal ty, kteří přímo na tomto místě bojovali, a snažil se je rozpovídat hlavně k tématům, které si v žádné encyklopedii nepřečtete.

Můžete nějak přiblížit děj filmu? Na co se v něm chcete především soustředit?

No, upřímně, docela nerad bych příběh vyprávěl ještě předtím, než ten film uvidí diváci v kině. Snad jen to, že žánrem je psychologické drama mladého vojáka, jehož ideály jsou opravdu velmi tvrdě konfrontovány s realitou války.

V každém válečném snímku nesmí chybět láska coby odlehčení drsných válečných scén. Dočkají se diváci nějakého milostného příběhu, anebo půjdete svou vlastní cestou, proti konvencím?

Láska? Ženy se v afrických zákopech nenacházely a ani v mém filmu tomu nebude jinak.

Chcete do Tobruku obsadit nějakou známou hereckou tvář?

Herecké obsazení si neustále přemílám v hlavě, chodím na představení do divadel si tzv. předvybírat herce, které bych rád pozval na castingy někdy na začátku příštího roku. Ale jinak, to je docela těžká otázka. Každý režisér musí vlastně neustále řešit dilema mezi oblíbeností a popularitou herců a nutkavým přesvědčením o tom, že příběh musí být co nejvíce autentický.

Kde nakonec budete film natáčet? Libyi jste prý zavrhl kvůli velice špatným podmínkám nejen pro vás filmaře…

Ano, Libyi jsme v minulém roce navštívili společně s architektem Honzou Vlasákem a konkrétně i město Tobruk, jakož i stále dochované zákopy a pevnůstky v jeho okolí. Ale z mnoha důvodů není Libye opravdu pro realizaci filmu vhodným místem. V říjnu letošního roku jsme pak i včetně kameramana Vládi Smutného hledali lokace v Egyptě a Sýrii. Na konci listopadu nás čekají obhlídky v Tunisku a Maroku. Do konce roku bych se rád rozhodl a vybral si finálně jednu z těchto čtyř zemí.

Co jste si vůbec z pobytu v severní Africe a arabských zemích odnesl? Líbilo se vám tam?

Jiná kultura, jiné zvyky, jiní lidé. Něco se vám líbí ohromně, na něco jiného pak jen nadáváte. V tomto ohledu je to všude stejné. Ale každopádně arabský svět už dávno není tím romantickým obrazem, jak jsem si ho kdysi vysnil z knížek Julesa Verna.

Tiskové zprávy a články redakce.
Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006