O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Pan Pondělí v Česku

autor : Jitka Lenková , vydáno : 05. 12. 2005

Název knihy nám, v zemi, kde se člověk nemůže jmenovat, jak se mu zamane, ale jen tak, jak mu to schválí matrika., může připadat podivný. Kdybychom některá anglická jména přeložili do češtiny, určitě by nám, zněla přinejmenším stejně podivně jako pan Pondělí.

Když ovšem čtenář ví, že to je jen první díl heptalogie Klíče od království a že další budou mít v názvech další dny v týdnu, je situace už o něco přehlednější.

Základní příběh je v podstatě jednoduchý. Hlavní hrdina, Artur Penhaligon, je obyčejný chlapec sužovaný těžkým astmatem. Aby byl příběh zajímavější, je to sirotek, jehož rodiče zemřeli za chřipkové epidemie. Adoptovali ho skutečně podivuhodní rodiče, bývalý rockový hudebník Bob zvaný v dobách své největší Morová krysa, a jeho manželky Emily, epidemioložky. Artur je nejmladším z jejich celkem sedmi děti. Tři nejstarší se narodili Bobovi a jeho třem fanynkám, s nimiž se sblížil na turné s Krysami. Čtvrtého měla Emily ze svého první manželství a poslední dva se už narodili Bobovi a Emily dohromady. Rodina netrpí nouzí, nejstarší děti jsou již dospělé a tantiémy z Krys tvoří solidní finanční základ.

Při jednom astmatickém záchvatu Artur málem zemře a na pomezí mezi životem a smrtí ho vyhledá bytost z úplně jiného světa, pan Pondělí. Pan Pondělí počítá s tím, že když chlapci předá jeden z klíčů od království v podobě minutové ručičky od hodin, bude si ji moci vzít zpět hned, jakmile Artur umře, což bude zřejmě každou chvíli. K tomuto nezvyklému kroku je donucen tím, že ze svého vězení utekla jedna ze sedmi částí Vůle. Vůle, když byla ještě v celku, naplňovala vůli stvořitelky, Architekty. O svoji moc přišla pučem a ve světě pana Pondělí zavládl chaos. Což by nevadilo, pokud by tento svět nebyl propojen se světem naším a tím i Arturovým. Přesněji, náš svět je jednou z mnoha částí světa pana Pondělí, kde se může stát cokoliv.

Právě toto „cokoliv“ asi nejvíce znepokojujícím prvkem celé knihy. Čtenář je sice stále překvapován, ale v příběhu samotném tak zůstává jen málo toho stabilního a celek tak působí dosti absurdním dojmem. Čtenář i Artur by se v něm snadno ztratili, kdyby neměli původce, dívku odvedenou do tohoto paralelního světa kdysi dávno krysařem a, a to hlavně, onen uprchlý kousek Vůle. Musím přiznat, že díla tíhnoucí k absurdnosti tímto způsobem, pro mě osobně nejsou právě příjemnou četbou. Autorovi, který díky tomu, že je Australan (nar. 1963), nemá naše totalitní zkušenosti, to možná tak nepřijde. Vždyť i svým lidským hrdinům může bez zábran dát taková pěkná jména, jako je Lístka (jako list) a Větvík, jenom proto, že jejich rodiče jsou ekologičtí aktivisté. Netuším také, zda téma času a jeho proměnlivosti je důsledkem autorovy zkušenosti s úředními hodinami a poledními přestávkami, anebo zda takové vymoženosti v Austrálii nemají. Anebo autor, citlivější než neautoři, předpovídá blížící se totalitu, vynucenou ne vládci, ale obyčejnou nutností, jako je třeba obrana proti terorismu či chřipce?

Nevím, proč autor nechal Arturovi rodiče zemřít právě na chřipku a proč je jedním z projevů prolínání našeho světa s tím druhým právě epidemie neznámé nemoci velmi podobné chřipce. Krátká zmínka o Creightonově zákoně (str. 82) o podmínkách karantény v případě epidemií, který umožňuje na místě zastřelit ty, kteří se z karantény pokusí uprchnout, je v době hrozící ptačí chřipky aktuální až nepříjemně. A existuje vůbec takový zákon? Pokusila jsem se ho dohledat na internetu, ale nepodařilo se mi to. Možná budete mít vy více štěstí? Originál knihy byl v každém případě vydán v roce 2003. Kdo tehdy věděl, že existuje něco jako ptačí chřipka?

Ať je to s autorovou intuicí ohledně chřipky jakkoliv, jako autora ho vede zcela bezpečně a tři a půl milionů prodaných výtisků jeho knih mluví za všechno bez jakýchkoliv dalších čar a kouzel. Říkají, že stojí za přečtení. A já jsem ráda, že se k nám z Austrálie dostávají jen s nutným technickým zdržení už po dvou a ne třeba až po dvaceti (nebo také padesáti) letech.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006