O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


O diplomce, počítačích a sekretářce

autor : Tomáš Ježek , vydáno : 14. 12. 2005

Tak už pravidelně několik týdnů zasedám do školních lavic. Mám před sebou poslední ročník a připadá mi, že ten konec mi dokonale odrovná moje už tak dost pocuchané nervy.

Pomalu začínám dělat na své diplomce. Dvouměsíční prázdniny jsem trávil na své lokalitě rybníka, kde se snažím provádět průzkum fauny a flory. Tedy snažil do doby, než mi ji kolem rybníka nějaký všeuměl posekal a překazil moji práci. A když začali bagrovat dno vypuštěného rybníka, skončil můj botanický průzkum totálně. Ještě, že ty stromy zůstaly.

Zvířata – ta mi pěkně hnula žlučí. V noci, když jsem se s ornitologem procházel rákosinami a hledal nějaké ty ptáčky. Načapali jsme divoká prasata, která nás prohnala až do vesnice. Ale zase jsem ukázal, co ve mně je. Běh – 200 metrů v metr a půl vysoké trávě, přes klacky, bahno a s výskokem na hráz za několik málo vteřin je vskutku úctyhodné. Tedy alespoň k mé postavě.

Také jsem to celé začal i sepisovat. Jenže notebook, který jsem si s sebou vozil, trochu provlhnul a písmenka a-s-d-k-l-ů psala jen tehdy, měla-li chuť. Ať jsem prosil sebevíc, klávesy jsem nerozchodil ani po několikerém přemlouvání. Snad jen štěstí, že jsem se je nepokusil rozpohybovat přes betonovou desku požeráku.

Jedno ráno, když nám odpadly všechny vyučovací hodiny a my měli celý den volno, jsem šel ve své tvůrčím psaní diplomky pokračovat. Cestou na „kompy“ se ještě stavil u sekretářky s touhou zaplatit jí patnáct stovek školného. Právě stála ve dveřích a kecala nesmysly se školníkem, který se tam v křesle drbal šroubovákem ve vlasech.

Přesně ve čtvrt na jedenáct se vracela zpět do své malé, ale útulné místnůstky. „Prosím pěkně! Mohl bych vám teď zaplatit školné?“ otázal jsem se jí ve vší slušnosti. Zastavila se před dveřmi a svými silně modře namalovanými oči na mě pohlédla, jako na největšího idiota na škole. „Samozřejmě že můžete!“ Z jejího debilního úsměvu jsem rázem vypozoroval, kam by mě nejraději poslala. „Od deseti dvaceti mám pracovní dobu.“ Než abych ji poslal zase někam já, odpochodoval jsem raději na počítače.

V učebně školy bylo narváno k prasknutí a volno bylo jen v místnosti vedle vychovatelny, kde byly škole darované počítačové stroje. Zasednul jsem k počítači, o který by si bál opřít kolo i samotný Bill Gates. Zapnul ho a čekal. Z bedýnky se začaly ozývat divné zvuky. Větráček chrčel jako motor u letadla a dvaatřicet mega operační paměti začalo pracovat. Mezitím jsem si ještě stihnul uvařit na kuchyňce čaj, vzít si prášek a vrátit se zpět ke svému stroji. Na ploše se akorát začaly objevovat ikonky a já si mohl v klidu spustit Word.

Asi za dvě hodiny jsem měl polovičku práce hotovou. Kurzorem myši jsem se blížil k ikonce diskety s touhou si práci uložit. Než se mi však podařilo levým tlačítkem kliknout, vypadl ve škole proud a moje práce byla navždy v řiti. Nadávka, že ty zas…ný krámy vyhážu z okna, byla jen malou satisfakcí. No co, darovanému „písíčku“ na hardware a software nekoukej!

S hudrováním jsem se vybelhal do pátého patra svého pokoje, zahodil všechny papíry do skříně a zatoužil si dát panáka na uklidnění.

Zítra je k snídani švédská pomazánka. To pak bude dobře.

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006