O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Vánoce! Kde jste?

autor : Tomáš Ježek , vydáno : 21. 12. 2005

Po třech týdnech strávených v jižních Čechách na domově mládeže, jsem na víkend zavítal do svého rodiště. Nebudu tajit touhu po maminčině kuchyni, protože školní stravování – knedlík pětkrát týdně na sto způsobů, ale vždy se stejnou chutí – mě za ty tři roky začalo víc než dost štvát.

Můj rodný domov mě přivítal dokonale vymetenou ledničkou. Skoro to vypadalo, že jsme nejchudší rodina v republice. Tak jen štěstí, že jsem si v Praze na Černým mostě – při čekání na autobus – koupit z posledních drobných bagetu. Tudíž můj žaludek měl ještě co trávit.

Navečír se však můj žaludek přihlásil o slovo a žádal něco málo k snědku. Marně jsem se domáhal rodinného výletu do hypermarketu. Jediné, co se mi za pár minut přemlouvání podařilo, bylo, že jsem místo rodičů přemluvil sám sebe. Takže jsem na sebe hodil trochu teplejší kalhoty, aby mi cestou nenamrzly nohy nebo snad něco cenějšího, hodil si na záda batoh, vyfasoval pětistovku na nákup a ponořil se do osvětlených boleslavských ulic.

S bradou zabořenou v límci bundy a kulichem s obrovskou bambulkou na špici, kterou nosí děti v první třídě, jsem skoro nevnímal nic kolem sebe. Jen ten pohled mladé paní, tlačící před sebou černý kočárek, mě zaujal.

„Ty vole, Ježku, čáu!“ vyblafla na mě, když se mi podařilo sklopit pohled. Mozek začal zpracovávat část obličeje kolem očí, poněvadž z hora ho zakrývala černá čepice (bez bambulky) a zespod zase šála. Byla to moje bývalá spolužačka, která se právě vracela z krámu, kam jsem zase teď mířil já. Prý dcerka nebyla příliš nadšená z nakupování a dávala to patřičně hlasitě najevo. Tak musely brázdění mezi regály předčasně ukončit.

Po pár minutách jsem zcela promrzlý (tentokrát však všude) dorazil do tepla obchoďáku. I ty bezdomovci stojící ve skupinkách za samootevíracími dveřmi, vypadali částečně spokojeně. Jasně že jen do doby, než je ochrana na konci pracovní doby vykáže do bílých studených ulic bez přístřešku.

S papírkem v ruce jsem začal hledat zboží, dle napsaného pořadí. Avšak proplést se mezi nakupujícími lidmi, odstavenými nákupními vozíky s pověšenými kabelkami bez dohledu, bylo na Nobelovu cenu za projetí bez použití násilí a vulgárních slov. Když se mi podařilo nakoupit zboží ze seznamu, vypravil jsem se na druhou cestu – nakupování dárků. I když nápadů bylo hodně (vybral jsem si je z letáčku, který ten den začal platit), najednou mi připadalo, že stejnou myšlenku měla stovka lidí přede mnou. Prázdné regály po deskách na CD, voňavé svíčky v různých barvách se slevou 18% (údajně zaručeně nejlevnější) a tak dále a tak dále. Takže mně nezbylo nic jiného, než se znovu prodírat nakupujícími lidmi, hledět přes ně do regálů a přemýšlet, zda by to či ono byl vhodný vánoční dárek.

Večer, když jsem se nabaštil vinné klobásy, kterou se mi podařilo sebrat staršímu pánovi před nosem – ještě teď slyším jeho nadávání o „mladým grázlovi“ – jsem zalezl do svého pokoje a pustil se do balení již nakoupených dárků. Z devíti dárků, z nichž jsem si pět koupil sám sobě, abych přebyl mocnost ponožek (zaručeně pohlcujících zápach – možná ve Vietnamu, ale u nás to jaksi nefunguje), trenýrek či černých triček a mikin (jinou barvu nenosím – černá mě dělá štíhlejším).

Z obrovského igelitového pytle jsem začal tahat kusy vánočních balících papírů, které máma schraňuje snad již od narození. Podle velikosti knížky (křížovky pro tátu – rád luští u oběda a pak se diví, že je celá umaštěná) jsem odměřoval tu správnou velikost vhodného papíru. Již jednou použití balící papír zásadně nestříháme, co bychom pak dělali s tím zbytek? A vyhodit ho, je škoda. Za pár minut hledání, měření, slepování natrhnutých částí se mi podařilo knížku úhledně zabalit. Stačilo jen nalepit stříbrnou hvězdičku a mohlo být hotovo. To by tam však nesměl být nápis jako vrata od chlíva velký „MÁMA“. Přes moji trpělivost se mi nepodařilo bezpečně rozbalit již zabalený dárek a částečně znehodnotil balící papír, který nám sloužil několik let. Snad jsem v něm měl i zabaleného angličáka, když mi dárky ještě nosil Ježíšek. Jednou musí být jeho konec.

V jednu ráno byla moje práce zdárně skončena. Odpadkový koš přetékal fůrou zmuchlaných barevných papírů s různými potisky jehličí, vánočních ozdob či snad zasněženou krajinou. Úspěšně se mi také podařilo zamaskovat tu škodu, způsobenou vyhozením drahocenného vánočního papíru. Jinak by mě snad máma zabila, kdyby to spatřila. Všechno jsem pečlivě uschoval do skříně, bohužel zapomněl popsat, co čí je, takže budu doufat, že se mi to při rozdávání nepoplete jako minule a máma znovu nedostane pěnu na holení.

Tak teď už jen hoplá do postele, protože v časných hodinách (respektive kolem jedenácté) vyrážíme na výstaviště do Lysé nad Labem. A jestli to bude jako každý jiný rok, kdy z nakupování dárků nakoupím párek v rohlíku, langoše a na závěr ještě jeden párek v rohlíku, mám se opravdu na co těšit…

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006