O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Oko z oka

autor : Tomáš Ježek , vydáno : 20. 01. 2006

Říká se, že každý člověk je jedinečný a na Zemi není bytosti, která by mohla být stejná. To je bezesporu pravda. Ale zato je na naší kulaté planetě tolik lidí, kteří jsou si alespoň trochu podobní. Někdy by se dalo říct, jakoby si z oka vypadli.

Poprvé jsem si toho všimnul již v dětských letech. Tehdy jsem ještě navštěvoval základní školu. A jednoho rána, když jsem pochrupoval na gauči v obýváku, to přišlo, jako blesk z čistého nebe. V ranním televizním vysílání, přesně v den svatého Mikuláše, vystupovala jakási brněnská hudební skupina. Přesněji řečeno – dívčí hudební trio. Název se mi za ty dlouhé roky vyprášil z paměti. Zprvu jsem jim nevěnoval větší pozornosti. Když jsem se však více probral z polospánku, možná si i trochu promnul ospalé oči, zaměřil svůj pohled na jednu z mladých zpěvaček – štíhlou blondýnku s vlasy upravenými na mikádo a oblečenou do pestrých kanárkovských barev. Stačilo pár záběrů televizních kamer a já měl možnost poznat, co je to láska na první pohled. Nemuset odkráčet do školy na vyučování, jistě bych u televize vydržel do poslední chvíle vysílání. Ale nedalo se svítit. Omluvenka typu: „Díval se na televizi a nemohl se odtrhnout“ by asi neprošla. Nezbylo mi tedy nic jiného, než si obličej dívky uchovat ve své paměti a kráčet do školy.

Mezitím uběhlo několik týdnů od doby, kdy jsem onu dívku prvně spatřil na televizní obrazovce. Přestože jsem si tehdá moc přál, poznat ji osobně, dobře jsem věděl, že mé přání je prostě a jednoduše nesplnitelné.

Na dívku jsem postupem času přestával myslet. Všechny vzpomínky se mi vrátily až jednoho dne, kdy jsem společně se svými spolužáky obědval ve školní jídelně. Spokojeně si vychutnával rýži s tlustým masem a vybledlou omáčkou, původně snad hnědé barvy. Nebo pokusem o hnědou barvu. Aniž bych tomu věnoval příliš velkou pozornost, prošel kolem nás jakýsi hlouček dívek z o rok nižšího ročníku. Po pár krocích s hnědými tácy v ruce, zasedly ke stolu v rohu místnosti u okna a pustily se o jídla.

Přestože jsem na všechny dívky velmi dobře viděl, věnoval jsem se spíše svému talíři, na kterém jsem tupím nožem žužlal flák masa. Zbystřil jsem, až když jsem odnášel tác se špinavým nádobím. Zaujal mě krátký, ale zato milý pohled jedné z dívek – štíhlé blondýnky s účesem na mikádo. Někoho mi velmi připomínala, ale i kdyby mi přiložili pistoli k hlavě, nemohl jsem si v tu chvíli vzpomenout. Došlo mi až večer. Sice trochu déle, ale hlavně že došlo. Byla to doslova věrná kopie zpěvačky z dívčího tria, která mi tehdy tolik utkvěla v paměti.

Nedávno se podobná situace opakovala znovu. Tentokrát mě mile zaujala dívka z prodejny uzenin. Stejně jako u brněnské zpěvačky i nyní jsem si přál, poznat ji lépe. Bohužel ne vždy je to tomu tak, jak si člověk myslí nebo přeje. Navíc – díky školním prázdninám – mi ji osud znemožnil vídat.

Při vzpomínce na ní, jsem truchlil, že ji nemůžu vidět. Nebylo to jako předtím, když jsem si mohl zajít koupit deset deka šunkového salámu nakrájet, kdykoliv jsem si zamanul. Teď nás dělilo téměř dvě stě padesát kilometrů cesty. Tak trochu jsem si připadal, jako Luděk Sobota ve filmu Jáchyme, choď ho do stroje!, když si každý den chodil k jedné a té samé prodavačce v bufetu, pro drobné za deset korun.

Mile mě překvapila televizní reklama na vložky. Tedy ne pro ty vložky, osobně podobné reklamy nesnáším ze všech nejvíc, ale pro to „herecké“ obsazení. Mojí pozornosti neunikla dívka, která v reklamě účinkovala. Začátek reklamy popisovat nebudu, spíše ten závěr. Stála ve dveřích s rukama zkříženýma na hrudi a dívala se na kluka, kterého přistihla ve svém pokoji. Okamžitě jsem si vzpomněl na dívku z uzenin. Jako by jí z oka vypadla.

Netrvalo dlouho a přišel večer. Celý den jsem trávil sledováním televizních reklam, ale tu, na kterou jsem tak moc čekal, bohužel nepřišla. (Odborně se tomu říká – zákon schválnosti). Chuť jsem si však spravil sledováním Zpravodajského deníku na Primě. Ne snad tím, že by tam byla nějaká zajímavá zpráva. Nýbrž jednou pohlednou redaktorkou (K. J.). Viděl jsem ji mnohokrát, ale nikdy mi nedošlo, že kdybych vedle ní postavil prodavačku z uzenin, řekl bych, že jsou sestry.

A pak, že se člověk musí naklonovat, aby se vytvořila dokonalá kopie. Ono někdy stačí, mít v pravý čas, otevřené oči…

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006