O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


DENÍK – Pár dní před absolutoriem aneb den D

autor : Tomáš Ježek , vydáno : 20. 06. 2006

Za povzbuzující medikamenty jsem zbytečně vyhodil prachy, stejně tak za přihlášku na peďák. A ty holky furt štvou, jak jinak…

Prášky na myšlení jsou vážně skvělé. Bohužel mi nějak unikl ten účinek, po kterém bych se měl lépe soustředit a snáze učit. Zato od té doby, co je pravidelně – vždy před obědem – polykám, mám děsivé sny. Navíc se mi nikdy nedaří usnout před třetí hodinu ranní. Z hlubokého spánku mě budí zvonek. Nejprve myslím, že za mámou přišla kontrola kvůli dodržování nemocenské, pohledem na hodiny usuzuji na poštovní doručovatelku. Lezu z postele, otírám si oči, když už máma stojí s obálkou v ruce na chodbě. „Přišel ti dopis a doporučeně!“ haleká na mě. Modré razítko v levém rohu „Pedagogická fakulta“ jisté univerzity mi říká, že po roztržení obálky zjistím, jestli půjdu studovat na učitele nebo nikoliv. Máma netrpělivě přešlapuje a mně je to při takovémto budíčku víceméně jedno. „Nepřijímám Vás od akademického roku 2006/2007…“ čtu tučně vytištěný ortel. Naděje umřela, chce se mi říct a vracím přehnutý papír zpět do obálky. Po snídani odcházím do nedaleké internetové kavárny. Mám rozjednanou jednu velmi zajímavou práci a jen čekám, jak dopadnou přijímačky. Tímto se mi na padesát procent otevřela cesta do zaměstnání. Musím to co nejdřív sdělit panu šéfredaktorovi, aby s udáním místa někomu jinému ještě nějaký ten týden počkal. Cestou po boleslavských ulicích se perně zbavuji dvou mladých mužů od Svědků Jehovových. U škodováckého Pentagonu potkávám dívku se strakatým psem. Jde s klukem po chodníku na druhé straně ulice. Je to holka z vedlejšího vchodu. Moc hezká. Štíhlá se špinavě kudrnatými blond vlasy, brejličkami na nose. Jeden čas jsme po sobě tak trochu koukali. Teď už mi je jasný, že bych za ní přišel s křížkem po funusu. Zadávám heslo svého mejlu a čekám, snad se i modlím, aby tam byla odpověď od mé… Prostě od mé. Není, jen samé blbosti typu pošli desetkrát do pěti minut, jinak se ti něco hrozného stane. Všechno mažu bez jediné reakce. Cestou domů musím nakoupit v jednom z velkých obchoďáků. Za pět minut je všechno naházené ve vozíku a s rachtavým nákupním strojem mířím k pokladnám. Řachtám zprava doleva a koukám, abych si nestoupnul do řady k pokladně, kde by markovala moje bejvalá. Sedí u pokladny číslo 12. Podívali jsme se do očí, probodli se navzájem pohledy a já zakotvil u poklady 19. Evina seděla zády ke mně. Rychle jsem zaplatil, kolem ní znovu projel s pohledem směřujícím k zemi a šel v tom největším vedru domů. Na křižovatce u místní hostinské putiky projíždí autobus – osmdesát osmička – celá zelená a polípaná logy místního rádia. Ta osmdesát osmička, se kterou jsem jezdil ráno na praxi na Magistrát. Ta osmdesát osmička, ve které se vozil s tou krásnou maturantkou. Apropo, vždyť vlastně tento týden končí maturity. Takže už spolu nikdy nepojedeme autobusem. Mrzí mě to! Vytáčím číslo té mé a … Telefon zvoní, zvoní a jenom zvoní. L

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006