O Životě.cz
Partnerské weby

Personální ředitelka Vám napíše profesionální strukturovaný životopis na míru pracovní pozici, o kterou se ucházíte. Životopis od nás je zaručeně pozvnánkou na pracovní pohovor. Nezapomeňte ani na motivační dopis díky němu vyniknete mezi ostatními kandidáty. Píšeme profesionální životopisy a motivační dopisy, připravujeme kandidáty na pracovní pohovory.

Naše ikonka
 O Źivotě.cz
Tiráž
O Životě.cz
ISSN 1214-6668
Vydavatel:
Marketer, s.r.o.
Hledání
Zde hledá Jyxo
Přijmeme!
Přijmeme do našeho týmu redaktora či redaktorku na externí spolupráci. Volné vstupy na akce (press screeningy, koncerty, tiskovky atd. atd. atd.), volnost ve výběru témat, možnost seberealizace, není nutná praxe a není ani omezeno věkovou hranicí, důležitý je písemný projev. Práce není finančně honorována. Zn.: Mladý kolektiv :-)
Soutěž!
Soutěžte s námi o dva zcela unikátní kalendáře Simony Krainové Agent 007, nafocené ve stylu Jamese Bonda s touto přední kráskou českého modelingu. Kalendář je neprodejný, ale může viset na stěně právě vám, pokud nám napíšete svá novoroční předsevzetí a to, jak v nich pokračujete, budete pokračovat či případně na čem jste pohořeli. Dva nejlepší příspěvky odměníme Agenty! Piště na redakce@ozivote.cz.
Výherci
S potěšením oznamujeme, že prosincovou soutěž vyhrál pan František Krám z Plzně a slečna Lucie Burovská z Prahy. Oběma gratulujeme a zasíláme jim slíbená DVD Na Stojáka! A co že jste si to přáli nejčastěji k Vánocům? Drtivě převažovaly technické vymoženosti :-)


Den památky obětí komunistického režimu 27.červen

autor : Ludmila Pachtová , vydáno : 25. 06. 2006

Například v Děčíně jej uctí společně se zástupci místní organizace Svazu bojovníků za svobodu také jeho radní. Pietní akt se uskuteční před pamětní deskou na čelní stěně děčínské radnice v úterý v devět hodin. Další akce v týž den pořádá Mělnický osvětový a okrašlovací spolek, v prostorách mělnického chrámu sv. Petra a Pavla, čtení z veršů křesťanských básníků vězněných a mučených v komunistických věznicích. V Praze budou konány akce na tradičních místech, například u pomníku Milady Horákové.

27.červen je výroční den vražedné popravy Milady Horákové, která se ve světě stala symbolem bojovnice proti totalitní moci a komunistické zvůli, a s ní odsouzených O.Pecla, Z. Kalandry a J. Buchala, vykonané oběšením v roce 1950. Šlo o první politické vraždy páchané Československou justicí, podřízenou vládě KSČ, jejímu stranickému aparátu a jejich služebníkům prokurátorům a StB.

Z historických údajů zveřejněných Mělnickou pobočkou Konfederace politických vězňů se lze dočíst, že po příkladu hlavního pražského procesu měli následovat „okrajové“ procesy. 10.7.1950 byl schválen návrh 31 procesů v 11 krajích s předběžným počtem 446 obžalovaných. Výsledná celková bilance trestů z roku 1950 je otřesná. V hlavním procese bylo obžalováno 13 osob, z toho byly 4 osoby odsouzeny k trestu smrti, 4 osoby k trestu doživotního žaláře a ostatních 5 obžalovaných bylo odsouzeno na celkem 110 let. Všem obžalovaným byl zkonfiskován majetek a uloženy peněžité tresty ve výši 1 050 000 Kčs. V 35 okrajových procesech Státní prokuratura žalovala 639 osob. Bylo uděleno 6 trestů smrti, 48 trestů doživotního žaláře a další tresty vězení na celkem 7830 let. Byly uloženy peněžité tresty ve výši 12 145 000 Kčs a téměř u všech odsouzených došlo ke konfiskaci veškerého majetku.

Soudci a prokurátoři, kteří se podíleli na vykonstruovaných procesech, byli rekrutováni z řad mladých lidí, kteří prošly ročním, či dvouletým kursem o právu, pořádaném komunisty.

V pozdějších 70-tých letech dvacátého století se pod tlakem ze zahraničí totalitní moc odklonila od demonstrativních procesů a uchýlila se k méně nápadným způsobům likvidace domnělého vnitřního nepřítele. Přesto po dobu dvaačtyřicetiletého trvání komunistické zvůle v Československu bylo vězněno dvě stě sedmnáct tisíc osob, které si společně odseděly jeden milion let.

Mnoho lidí našlo smrt v komunistických koncentračních táborech, později přejmenovaných na tábory nucených prací, mnozí se v nich ocitli bez soudů.

Mezi první oběti vlády komunistů patřila česká inteligence. Profesoři, přední učitelé a studenti byly vyakčňováni již od 26.2.1948. Ministr informatiky V.Kopecký prohlásil již koncem roku 1947 při svém dvouhodinovém projevu „Vždyť protikomunismus je vlastně velezrada!“ 10.března 1948 za nevyjasněných okolností zemřel Jan Masaryk.

Během jediného roku 1948 opustilo republiku na 60000 občanů. Přes 400 lidí zaplatilo životem pokus o ilegální přechod hranice. Celkem opustilo republiku v letech 1948 - 1967 na 255000 osob.

Další vlna emigrací nastala po 21. srpnu 1968, v normalizačních letech. Rehabilitační rozsudky, kterými byly ospravedlněni někteří političtí vězni v první polovině roku 1968, byly Nejvyšším soudem rušeny. (Mezi soudci, kteří aktivně podporovali normalizační proces, rušili rehabilitační rozsudky a bránili nápravám křivd, byl i pan JUDr Otakar Motejl, tehdy nový soudce Nejvyššího soudu).

Některé zlozvyky a mocenské metody, naučené a vytvořené za socialismu bohužel přetrvaly u nemála lidí dodnes. I dnes se setkáváme zejména ve veřejné správě a mezi právníky s jakýmsi podvědomým zlozvykem hledání vnitřního nepřítele, pramenícím mnohdy z nudy anebo z hlouposti. Právnická fakulta v Praze, která za války hostila Wermacht, se po válce stala právnickým sídlem, kde studentům byly vymývány mozky komunistickou diktaturou. Mnozí mladí právníci, kteří obdivně vzhlíží ke svým učitelům, si není vědomo, že si předávají totalitní komunistické návyky. Na papírech jsou i dnes právníci schopni vyprodukovat neexistující události a popsat trestuhodnou osobnost, o níž nic nevědí, která se jim náhodně dostane do jejich spárů, někdy aniž by jí dali šanci se hájit.

Apatie k bezpráví činěnému jinému spoluobčanovi je vlastní většině lidí v zemi, stejně jako nezájem napravovat křivdy.

Zejména mnozí mladí lidé, ale i lidé z oblasti kultury, žijí v klamných iluzích, že po roce 1989 služebníci totalitního režimu opustili své funkce ve veřejné správě a svou moc v hospodářské sféře a poškození byli odškodněni.

Nařízení vlády ČR, přijaté až v roce 2005, kterým se přiznává žijícím potomkům politických vězňů, kteří zemřeli ve vězení anebo ve vazbě pouhopouhých 20 Kč za každý započatý měsíc věznění, je výsměchem politiků (vlády ČSSD, v koalici s US-DEU a KDU-ČSL) politickým obětem, a některé osoby, kterými jsou obsazovány české soudy, počínaje Ústavním soudem, které se na bezpráví podíleli.

Znamená to totiž, že například „žijící“ děti otce rodiny, který přežil déle mučení ve vazbě, než ten, který podlehl mučení během prvního měsíce, mají větší nárok na zvýšení důchodu o větší násobek 20 Kč, podle počtu přežitých měsíců mučení. Naopak těm rodinám, jimž se vrátila umučená troska domů s poničeným zdravím, bez možností živit dál rodinu, odkázaná zpravidla stejně jako děti na pouhopouhý příjem manželky, pokud vůbec nějaký příjem taková žena, která manžela neopustila, měla, nebylo přiznáno nic. Samotná měsíční částka 20 Kč vypovídá o nátuře pánů ministrů, uvážíme-li, že jejich měsíční příjmy činí cca 200000,- Kč anebo „zákonné měsíční příjmy“ členů dozorčí rady České konsolidační agentury v roce 2005 činili cca 300000,- Kč měsíčně. Sdělení z Ministerstva spravedlnosti, že Česká republika „nemá peníze na odškodnění“, je vizitkou autistů v řadách vedoucích funkcionářů tohoto ministerstva nespravedlnosti, počínaje panem JUDr Němcem.

Komunistický režim zdeformoval myšlení především právníkům a absolventům Vysoké školy ekonomické v Praze, Filosofické a Pedagogické fakulty UK a postihl i obor psychiatrie. Absolventi těchto škol, chtě nechtě se nacházejí v zajetí smýšlení svých učitelů, a tak se stávají přenašeči totalitních zlozvyků na své mladší žáky.

Generál Lorenz přiznal po roce 1989 ve vyšetřovací vazbě, že statisíce lidí bylo odehnáno od svých profesí. Z některých byli učiněni štvanci nejen před rokem 1989, ale i po roce 1993 a zejména po nástupu ČSSD k moci v roce 1997.

V oblastech technických oborů byla totiž i nadále po roce 1989 díky nedůslednosti či nevědomosti politiků ponechána možnost působení bývalých komunistických struktur a mafií, které se přetransformovaly do jakýchsi ustálených skupin, někdy propojených na podsvětí, a napojili se na současné zástupce politických stran (například prostřednictvím svých kádrových rezerv z řad funkcionářů SSM a jiných bílých koní), takže se možnosti podnikání uzavřely pro jejich dřívější oběti a domnělé nepřátele likvidované i za socialismu mimosoudně ekonomicky a hladem, nepatřící do jejich tzv. „velké rodiny“.

Příkladem může sloužit mafiánské křídlo uskupené kolem M. Šloufa působící zejména v pražském zastupitelstvu v oblasti vodního hospodářství, s rozvinutím chobotů na Ministerstvo zemědělství (odbory politiky vodního hospodářství a státní správy vodního hospodářství, jemuž byly podřízeny státní podniky povodí, a odbor vodovodů a kanalizací) a na Ministerstvo pro místní rozvoj, které ovládlo po roce 1993 jak zástupce ODS v Praze, tak ČSSD.

V bezzubém zákoně o protiprávnosti komunistického režimu z roku 1993 je sice explicitně řečeno, že každý, kdo byl komunistickým režimem nespravedlivě postižen a perzekuován a nepodílel se na skutečnostech uvedených v § 1 odst. 1 tohoto zákona, si zaslouží účast a morální zadostiučinění. Zákonodárci umožnili soudcům, prokurátorům i úředníkům, kteří se na procesech podíleli, aby v řadách prokuratury, přejmenované na státní zastupitelství, zůstali.

V zákoně o protiprávnosti komunistického režimu se neříká nic o tom, co s těmi lidmi, kteří právo obětí na respekt nerespektují a nerespektovali a neříká se v něm, kdo všechno obětí byl. Teprve v roce 1998 vešla v planost novela trestního zákona, na základě něhož lze šetřit a postihovat nejtěžší zločiny komunismu, avšak většina těch osob, které je spáchaly, již není naživu, takže ani na základě tohoto zákona nelze z iniciativy exekutivy českého státu obětem nevyšetřených zločinů statut oběti přiřknout, za situace, kdy se viník nemůže hájit, a nelze přiznat nějaké právo odškodnění a nápravu křivd.

A tak se zločiny zahrály do autu, nepojmenovaní zločinci zůstali nepojmenovaní a nepojmenované oběti a jejich potomci zůstali bez odškodnění.

Zapikolování totalitních zlozvyků komunismu ve veřejné sféře, jejich nositelů a posílení jejich moci přinesl i nový zákon o státní službě z přelomu 21.století, s uzákoněním Generálního personálního ředitelství, rozhodujícím místo politiků o tom, jak mají ministerstva vypadat a kdo je a kdo není vhodný ke službě ve státní správě.

Neúcta k pravdě, nezájem o pravdu, potlačování svobody názoru a myšlení a honby na čarodejnice a čaroděje přetrvávají a mohou přetrvávat v politice a u soudů dodnes. Právníci a politici jak za komunismu, tak po roce 1989 ukájely a ukájejí své svědomí, pohodlnost a nedůslednost fantasijními představami, že v Česku není nikdo, kdo by trpěl hladem. Domnělý třídní nepřítel změnil tvář. Bývá nalézán například v řadách osamělých nezaměstnaných reptajících matek, žijících celý život na hranici životního minima, někdy též pod ní, které podle nich zneužívají velkorysé dávky od státu, garantujícího blahobyt nad úrovní životního minima. Lhaní a rozhodování na základě domněnek například o tom, jak Česká republika garantuje příspěvky od státu, které zaručují všem lidem v Česku žití nad úrovní životního minima a jak se lidem nechce pracovat a platit nehorázné soudní poplatky, není cizí ani soudcům Ústavního soudu ČR panu JUDr Balíkovi a JUDr Lastovecké. Tyto své výmysly plodí raději tajně, za zavřenými dveřmi, aby se osoba, o níž je jednáno, nemohla proti jejich pokrytectví a zřejmě i rozvinutému sobectví včas bránit. Svědčí to o velké rozmazlenosti českých právníků za více jak 50 let, o jejich zlozvyku rozhodovat se a připravovat rozsudky v zákulisí předem, svědčí to o skleníkovém životu na míle vzdáleném životním podmínkám jiných lidí, způsobeném nejen totalitou, ale též následnými nepřiměřeně vysokými, zákonem určovanými platy, zákonem určovanými povinnostmi využívání jejich advokátních, notářských a politických služeb a zejména doživotně Ústavou zaručovanými funkcemi soudců, čímž je znemožněn jiným osobám (i právnickým) demokratický přístup k výkonu této veřejné funkce. Volných a potřebných soudcovských míst totiž nepřibývá tak rychle, jako je, bylo a bude schopných lidí v zemi.

Více informací o obětech komunismu si lze přečíst na stránkách http://protikomunisticke.misto.cz/, http://www.totalita.cz .

http://protikomunisticke.misto.cz/ http://www.totalita.cz

Komentáře
VěcAutorDatum a čas

K článku nejsou žádné komentáře.

Zobrazit Vše | Přidat nový

Reklama
Pojištění
Za obsah jednotlivých materiálů odpovídají jejich autoři. Obsah © redakce O Životě.cz 2002 - 2006